Historie knihovny

Ještě počátkem 19. století žili v českých městech osamělí osvícenci a vlastenci, kteří se čas od času spojovali do větších skupinek. Velký rozvoj v otázkách národního života, školství i mimoškolské vzdělanosti přichází po roce 1860, kdy jsou zakládána různá osvětová zařízení, muzea, galerie, veřejné knihovny a čítárny.

Obrozenecké období začíná v Roudnici nad Labem teprve roku 1828 příchodem kaplana Josefa Hochmana, rozeného z Načeradce, který ve škole i na kazatelně probouzel víru v budoucnost. Ze svých příjmů pořídil lidovou knihovnu, která obsahovala 500 svazků knih. Kromě knih půjčoval také časopisy. Napsal a režíroval divadelní hru Massena, kterou nastudoval s ochotníky k prvnímu českému představení v roce 1834.

Roku 1837 přišel z jižních Čech na školu učitelský pomocník Jan Náhlovský, který udržoval čilé styky s pražskými vlastenci, tuto svou aktivitu přenesl i do Roudnice nad Labem. Šířil českou literaturu češtinu a zpěv v židovské německé škole. Po příchodu nového kaplana Jana Nep. Pavly, učili oba tito vlastenci na farní škole česky.

Když se P. Josef Hochman stal v roce 1847 farářem v Košticích, odvezl si svoji knihovnu do nového působiště. Tehdy Josef Náhlovský založil stejně rozsáhlou, novou knihovnu. Své knihy půjčoval také v nedělní opakovací škole, která byla zřízena po roce 1841. Tento vlastenec zemřel předčasně ve věku 39 let na zápal plic (1849). Přestože J. Náhlovský pro občany Roudnice tolik dobrého vykonal, vdova se třemi dětmi se dostala do finanční tísně a nikdo ji včas nepomohl.

Centrem vlasteneckého životy ve městě pod Řípem se stala kafírna s výčepem Františka Řeháčka. Tento průbojný a neohrožený kovář patřil k velkým průkopníkům vlastenectví. Svou pílí si nahospodařil slušný majetek v obchodě s ovocem a zeleninou, zakoupil dům "na staré poště". Zde na náměstí Jana z Dražic zřídil kafírnu s výčepem a kupecký obchod.

Tady mohli vlastenci debatovat, besedovat, číst české noviny a časopisy, knihy z Matice české a Českého musea. František Řeháček byl také členem obecní rady, tehdy se úřadovalo pouze německy. Proto podal návrh, aby se čeština stala jednacím jazykem, avšak česky se začalo úřadovat až v roce 1861. Tento nadšený vlastenec zemřel v roce 1876.

V Roudnici nad Labem se občané sdružovali v 83 spolcích. Součástí těch větších byly i knihovny, které sloužily pro potřeby členů. V roce 1897 zřídil Sokol veřejnou čítárnu a knihovnu, avšak pro malý zájem byla po dvou letech uzavřena. V roce 1872 vznikla z Občanské besedy Jednota Říp, která se věnovala hudbě, zpěvu, divadlu, osvětě a vzdělání, pro své členy vybudovala i knihovnu. Hned v prvních letech obdržela knihovna od svých příznivců knižní dary. Mezi největší dárce knižního fondu patřil August Švagrovský, Ervín Špindler, V. Kratochvíl z Lounek, Jan Neruda, Emil Holub, Čeněk Zahálka, František Topič . V začátcích měla knihovna knižní fond o 334 svazcích (1878). Čtenáři mohli navštěvovat knihovnu dvakrát týdně, úterý a pátek, vždy jednu hodinu. V roce 1897 obsahovala asi 3000 svazků. Tato spolková knihovna díky své velikosti částečně zastupovala veřejnou obecní knihovnu. Vedle této všeobecné knihovny měla jednota ještě knihovnu divadelní o 700 svazcích. Spolek Budislav v téže době vlastnil knihovnu o 1000 svazcích.

Mimo spolkových knihoven existovaly koncem 19. století i knihovny školní. Například knihovna vyššího gymnázia vlastnila 4 705 svazků, knihovna střední hospodářské školy 4 262 svazků a okresní knihovna učitelská 900 svazků knih. Nesmíme zapomenout ani na jednu z největších soukromých knihoven - na Lobkowiczkou knihovnu s archivem, - v jejíž fondech bylo 60 000 svazků.

Důležitým mezníkem pro rozvoj knihoven se stal rok 1908. 27. června 1908 byl založen Vzdělávací sbor pro okres a město, jehož účelem bylo šíření lidového vzdělávání. Připravoval tým odborně vyškolených přednášejících a posílal je všude tam, kde bylo potřeba. Brzy se podařilo zařídit veřejnou čítárnu ( 1.5. 1909) v 1. patře okresní stravovny. Zde bylo čtenářům nabízeno 100 různých novin , časopisů každodenně a bezplatně. Průměrná návštěva v zimě činila 35 čtenářů. Činnosti tohoto vzdělávacího spolku přišel vstříc i starosta Ervín Špindler, který daroval svou knihovnu o 3 000 svazcích . Později se stala základem veřejné knihovny obecní. Po Špindlerově vzoru darovaly vzdělávacímu spolku knihy i další organizace. Například Jednota Tyl, Sokol, Akademikové, ale i někteří jednotlivci.

V únoru 1918 byl v Roudnici nad Labem založen Literární kroužek "Otakar Březina".

19. května 1919 se konala valná hromada za představení Josefa Hory. Posláním tohoto literárního sdružení bylo pomoci roudnické inteligenci sehnat na malém městě moderní literaturu. Vypůjčit si nové knihy z veřejných knihoven bylo téměř nemožné, protože malé dotace neumožňovaly nakupovat moderní českou a zahraniční literaturu. Proto založení kroužku, kdy se z příspěvků členů kupovaly knižní novinky a za poplatky z vypůjčení nakupovaly další knihy, bylo obohacením knihovnictví na Podřipsku. Když byla organizována Husova lidová škola umění, přešla činnost přednášková a vzdělávací na tuto instituci. Činnost literárního kroužku OB se omezila na služby knihovny a čítárny. V roce 1938 tvořil fond knihovny 3 500 svazků.

I tato knihovna se stala významnou složkou v kulturním životě Roudnice nad Labem, doplňovala knihovnu městskou a knihovnu jednoty Říp a to převážně z vlastních prostředků. Půjčovna byla umístěna v dívčí měšťanské škole. Za dvacet let uspořádal Literární klub 42 přednášek o české literatuře., 14 o cizí literatuře, 9 literárně hudebních večerů, 7 koncertů, 7 přednášek o umění a 10 výstav.

Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 bylo zákonem nařízeno pečovat o výchovu lidu. Ve všech obcích litoměřického okresu byly zřízeny místní osvětové komise. Péče o organizování lidových kurzů občanské výchovy připadla především Okresnímu osvětovému sboru. Vznikl 2. září 1919 přetvořením dosavadního vzdělávacího sboru pro okres a město Roudnici nad Labem. Sbor založil Husovu lidovou školu, která pořádala pro veřejnost vzdělávací přednáškové cykly. Okresní osvětový sbor měl také dohled nad vedením a správou veřejných obecních knihoven.

V roce 1919 schválilo Národní shromáždění Zákon o veřejných knihovnách obecních (zákon z 22.7. 1919, č. 430). Tehdy naši osvícenci pochopili potřebu knihoven v jednotlivých obcích. Na doplnění a prohlubování vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány budou politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou a zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.

K tomuto zákonu bylo vydáno prováděcí nařízení ze dne 22. 11. 1919, které nařizovalo, aby ve všech politických obcích , které mají více než 400 obyvatel, byla zřízena veřejná knihovna, pokud možno ihned, nejpozději do 31. prosince roku 1920. Tím došlo k založení veřejné obecní knihovny v Roudnici nad Labem, rozpočet v roce 1920 činil 10 000 Kč, o rok později již 30 000 Kč. Do té doby přispíval obecní úřad na knihovnu Vzdělávacího sboru 100 Kč za rok.

Jménem Špindlerova veřejná knihovna města Roudnice nad Labem byla označována na počest Ervína Špindlera, spisovatele, politika a pracovníka veřejné správy. Ten vysoko převyšoval prostředí, ve kterém žil. Dal nejenom Podřipsku bohatý národní , politický a kulturní život, který nemělo Podřipsko před ním a asi již nikdy mít nebude. Ervín Špindler strávil v Roudnici nad Labem velkou část svého života a po jeho smrti připadla jeho soukromá knihovna městu. Tato muzeální část byla doplněna novými nákupy , neboť začala plnit funkci veřejné knihovny. V tomto smyslu začala knihovna působit v roce 1921. K základu, který byl vytvořen Špindlerovým odkazem , podstoupily své knižní fondy knihovny roudnických spolků, např. Vzdělávací sbor, Sokol, Kroužek Akademiků, Literární kroužek Otakara Březiny, Občanská beseda, Pochodeň, Národní odborové sdružení československých kovopracovníků. Koncem roku 1922 veřejná knihovna vlastnila 4 416 svazků knih, knihy byly půjčovány zdarma a za tento rok bylo půjčeno 13 971 svazků. K výpůjční činnosti přibyla časem i činnost kulturně výchovná, změnily se prostory a vybavenost knihovny.

Veřejná knihovna v našem městě byla zřízena v roce 1920 na základě knihovnického zákona z roku 1919, ale své sbírky začala veřejnosti poskytovat až v roce 1921.

Knihy a časopisy byly půjčovány zdarma a v roce 1922 činil fond knihovny 4 416 svazků, registrováno bylo 305 čtenářů, kteří si vypůjčili 13 971 knih a časopisů. Prvním knihovníkem, pokud nepočítáme krátké působení žáka gymnázia J. Blahoše, byl zvolen profesor reálného gymnázia Jiří Pelikán. Ten měl kromě knihovnické práce ještě povinnosti dohlížet v městské galerii A. Švagrovského. V knihovně pracoval do roku 1925 . Po té jej vystřídal Karel Mejsnar, absolvent práv. Od 1. září 1928 přijal funkci knihovníka odborný učitel František Horálek. V roce 1935 nastoupil do roudnické knihovny Eduard Brůža. Ač byl původním povoláním technik, brzy pochopil potřeby a význam knihovny jako kulturního a vzdělávacího zařízení. Byl nejenom dobrým knihovníkem, ale i organizátorem kulturních akcí. Vždyť proslulé kulturní středy , později čtvrtky si dodnes pamětníci pamatují. Na televizní vysílání docházeli hromadně občané tři dny v týdnu. Eduard Brůža pracoval v roudnické knihovně až do roku 1955.

Během okupace byly vzácné knihy a dokumenty z roudnické knihovny uschovány. Bohužel, některé dokumenty byly zabaveny a jejich ochránci popraveni, (např. jednatel knihovny pan Vítek).

Stav knihoven na Podřipsku byl po roce 1945 neutěšený. Ačkoli knihovníci ukryli ve 43 obcích asi 3 000 knih, o 3 400 svazků nás Němci připravili. Zničili právě nejcennější knihy. A v knihovnách zůstaly méně hodnotné dokumenty. Proto byly v obcích organizovány dobrovolné sbírky, na kterých bylo vybráno 111 260 Kč. Nákupy nových knih byly prováděny dle seznamů a dále po dohodě knihovníka a knihovní rady s knihovnickým inspektorem.

V té době v našem regionu působily i Státní doplňovací knihovny, které měly za úkol budovat knižní fondy pro malé venkovské knihovny, knihy byly každoročně v obcích obměňovány.

Na Libochovicku již dávno před válkou zásobovala místní veřejná knihovna venkovské knihovny svými soubory, kdežto Roudnicko doplňovací knihovnu nemělo. Proto okresní národní výbor v Roudnici nad Labem věnoval na zřízení státní doplňovací knihovny částku 30 000 Kč. Z tohoto daru byly nakoupeny knihy, které ministerstvo školství a osvěty doplnilo dalšími dary. Koncem roku 1946 byla zrušena doplňovací knihovna v Libochovicích a připojena k roudnické.

6. října 1947 Špindlerova veřejná knihovna města Roudnice nad Labem zahájila svou činnost v přízemních prostorách na náměstí Dr. Edvarda Beneše 19, (dnešní Karlovo nám.) kde sídlí dodnes.

Jen pro zajímavost, knihovna působila v této době jako kulturní dům a pro obyvatele Roudnice pořádala kulturní a osvětovou činnost ( výstavy, besedy, přednášky koncerty). V květnu 1949 zahájil v knihovně činnost " Klub čtenářů", první akcí byl Wolkerův večer. Během jednoho roku klub připravil 17 různých akcí a 2 výstavy. Bohužel činnost klubu byla přerušena koncem roku 1951 a jeho nástupcem se stala Okresní osvětová beseda v Roudnici nad Labem.

Prvního září 1948 byla zřízena studovna a čítárna a druhého března 1949 byla otevřena půjčovna knih pro mládež. Během února 1951 došlo ke sloučení Špindlerovy veřejné knihovny s Okresní doplňovací knihovnou, dále knihovna používala název Okresní lidová knihovna v Roudnici nad Labem. 27. května 1954 bylo v knihovně zahájeno veřejné sledování televizních programů. Tři dny v týdnu navštěvovali občané města televizní oddělení Okresní lidové knihovny v Roudnici nad Labem.

Od roku 1947, kdy knihovna získala budovu bývalé záložny , nebylo zde nic stavebně upravováno. Proto bylo nutné ji v roce 1982 opravit a přistavět nové prostory, neboť knihovně chybělo sociální zařízení, sklady, kanceláře. Stávající prostory již nevyhovovaly. Knižní fond byl přestěhován do provizorních prostor na městském úřadě ( dnes evidence obyvatel), sklady jsme umístili do suterénu budovy bývalého okresu. V přízemí městského úřadu poskytovala knihovna své služby do roku 1988.

Dvacátého šestého října 1988 byly slavnostně otevřeny nově opravené prostory knihovny. Cena rekonstrukce přesáhla 3 100 000 Kč (část hradil okresní národní výbor a zbytek městský národní výbor). Kromě nákladné rekonstrukce byla knihovna vybavena novým knihovnickým nábytkem "Biblio". V době, kdy jsme se stěhovali s knižním fondem zpět, zely sklady prázdnotou. Dnes, po osmnáctiletých letech, knihy obsadily všechny police a my opět bojujeme s nedostatkem místa (stávající fond 60 000 svazků).

Od roku 1986 začal v okrese Litoměřice fungovat Celookresní centralizovaný systém knihovnických služeb. To znamenalo, že okresní knihovna centrálně řídila všechny městské knihovny v okrese, nakupovala jim knihy, knihovnické pomůcky a podobně. Toto skončilo 31. prosince 2002, neboť se rušily okresní úřady a roudnická knihovna opět celá patří městu. V té době se provozovatelem knihovny stalo Kulturní zařízení Města Roudnice nad Labem (dříve KASS Říp). Od 1. října 2019 je knihovna provozována jako organizační složka Města Roudnice nad Labem.

V devadesátém sedmém roce došlo díky technickému vývoji k automatizaci výpůjčních služeb v dospělém oddělení, o rok později i v dětském oddělení. Od roku 2000 jsme připojeni pevnou linkou k internetu a poskytujeme roudnické veřejnosti přístup k internetu.

Počítače nám umožnily zrychlit knihovnickou agendu, ovšem technika člověka nenahradí, neboť nemluví, nezeptá se, nepřinese knihu z regálu. Proto je lidská bytost důležitá.

Je velice potěšující, že i v době vyspělých technických vymožeností, jako je internet či elektronické knihy, lidé na knihy nezanevřeli. Pravidelně čtou a navštěvují svoji knihovnu. Jsme velice rádi, že i dětské oddělení má velký počet stálých čtenářů školního, ale i předškolního věku. S těmi nejmenšími chodí do knihovny rodiče, sourozenci nebo prarodiče, kteří jim potom doma z vypůjčených knih předčítají.

Vždyť právě pro ně, naše čtenáře, je knihovna otevřena třicet osm hodin týdně.