Kronika města

Každá obec vede kroniku obce, do níž se zaznamenávají zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci a poučení budoucím generacím“. Tolik říká §1 Úvodní ustanovení Zákona 132/2006 Sb. ze 14. března 2006. Vedení kronik tedy patří neodmyslitelně k povinné činnosti, která tvoří agendu obcí.

Kronika jako taková je, z hlediska historického, považována za vyprávěcí pramen obsahující záznamy spojené do chronologických řad. Vzniká za účelem zachycení a hodnocení historických událostí a interakcí odehrávajících se na určitém území (např. obce, regionu, farnosti apod.) v určitém čase. Je zachycením událostí v současnosti a nelze za ni považovat současná zpracování dřívější či dokonce dávné historie.

Se záznamy o významných událostech se setkáváme už velmi dávno. Vzpomeňme kroniky Kosmovu či Dalimilovu, kroniku Václava Hájka z Libočan, či novověké měšťanské a lidové kroniky – Knihy pamětní milčického kronikáře Františka Jana Vaváka a čáslavského finančního úředníka Jan Ferdinanda Opitze. Nemalou měrou o historii obcí vyprávějí i kroniky farní, školní či rodinné. V polovině 19. století, kdy dochází ke změně správy obecních věcí a zejména na místní úrovni se uplatňuje místní samospráva, se začali problematikou obecních kronik zabývat úředníci státních orgánů. Již 31. srpna 1835 vydává nejvyšší purkrabí český Václav Chotek historicky první nařízení o pamětních knihách u nás, které zavedlo „povinnost vést kroniku ve všech městech, městysech, obcích světské i duchovní vrchnosti“ a to od 1. ledna 1836. Výnos byl konkrétní, přesný a obsahoval podrobné metodické pokyny. Takto vedená kniha sledovala dění v dané oblasti ve čtrnácti bodech, psána měla být latinsky či německy a měla zachycovat pravdivě události místního charakteru, zvyky, obyčeje, popisy vzácných návštěv, přírodních katastrof apod. V mnohém se tento výnos podobá současnému pohledu na vedení kronik..

Nový zlom nastává po vzniku samostatné Československé republiky v říjnu 1918, kdy poslanci Národního shromáždění začínají jednat o nových zákonech mladého státu. Na návrh poslance universitního profesora Otakara Srdínka, přednesený 30. ledna 1920, přijali zákon 80/1920 Sb., který podepsali T. G. Masaryk, předseda vlády Vlastimil Tusar, ministr školství Gustav Habrmann a ministr vnitra Antonín Švehla. Tento zákon platil v podstatě neměnné podobě až do roku 2006! Také prováděcí nařízení vlády k tomuto zákonu – 211/1921 Sb. a pozdější 169/1932 Sb. – platila do vydání nového zákona 132/2006 Sb. .

Události roku 1939 si vynutily vydání předpisu ministerstva školství, podle kterého byly obecní kroniky soustředěny v okresních městech a později odvezeny do zemských archivů v Praze a v Brně. V této souvislosti je potřeba se zmínit o tom, že v mnoha obcích vznikaly tajné kopie, které byly odváženy do archivů místo originálů. Ty byly v obcích ukrývány. Podle tehdejších „nových“ předpisů se kroniky oficiálně nevedly..

Ihned po osvobození v květnu 1945 vydaly muzejní a archivní sekce při Zemském národním výboru provolání k obecním kronikářům, kde je vyzvaly k pravdivému doplnění událostí v období Mnichova a okupace. Jako prvořadý úkol bylo nutné vrátit kroniky obcím, ustanovit nové či potvrdit staré kronikáře a zajistit kontinuitu záznamů. Problémy nastaly v pohraničí, kde odsunující se německé obyvatelstvo sebou odvezlo značné množství německy psaných kronik a bylo tak potřeba založit kroniky nové..

Po roce 1948 došlo k značnému zpolitizování kronikářské činnosti. Směrnice o vedení kronik Ministerstva školství a kultury č. 69421/1955 stanovila, že funkcí kronikářem má být radou MNV ustanoven „občan oddaný lidově demokratickému zřízení s politickou vyspělostí a všeobecnými znalostmi“. Zápisy v kronikách z té doby jsou plny úspěchy zemědělců a místního průmyslu, závazků k sjezdům KSČ apod. Mnoho, zejména starších a zkušených kronikářů vedlo kroniky dvě – jednu oficiální (schvalovanou místními státními a stranickými orgány) a druhou neoficiální, jejíž údaje mohly spatřit světlo světa až po roce 1989..

Rok 1989 sebou přinesl svobodu projevu, svobodu politického a veřejného života, ale také uvolnění při vedení kronik. Tento stav byl v mnoha případech doslova anarchií. Pokud se psalo, tak velmi překotně. Bohužel, častějšími případy byla rozhodnutí vedení obcí o zbytečnosti kroniky vést. Ještě horší případy byl ty, při nichž se řada vedených knih „ztratila“, což je případ i našeho města. V obou případech nepomohl ani urychleně vydaný zákon 367/90 Sb. jímž přešla povinnost péče o kroniky a kronikáře na obce. Od poloviny devadesátých let však můžeme hovořit o renesanci kronikářství. K znatelnému posunu v přístupu ke kronikám a kronikářům přispívá nejen nový postoj vedení obcí, která si uvědomuji, že kronika je součástí identity obce a kronikáři tvoří budoucí historické obecní vědomí. Nemalou měrou přispívá také vznik občanských sdružení, spolků a jednot zapojujících se v místním společenském, kulturním či sportovním životě, dále návrat k místním tradicím – poutím, masopustu, posvícení apod.) a také to, že existence kronik se stala jedním z kritérií různých soutěží, například Vesnice roku. .

Toto vše vyústilo v poslaneckou iniciativu poukazující na zastaralost předpisů, na nové metody vedení dokumentace (počítačové zpracování, digitalizace, video, internet apod.) a na metodické vedení kronik. Legislativní proces byl ukončen v roce 2006, kdy byl vydán 14. března zákon 132/2006 Sb. „O kronikách obcí“. Tento zákon není obsáhlý. Kromě úvodního ustanovení, vepsaného na začátku tohoto textu, obsahuje pouze 3 paragrafy – o vedení a uložení kroniky, o zápisech do kroniky a o nahlížení a využití kroniky. Pro jeho realizaci provádějí metodici různá školení či vydávají prováděcí návody. .

Praktické vedení kroniky

Zákon 132/2006 Sb. a metodické pokyny upravují vedení kronik následujícím způsobem. Kronika je vedena jako ručně psaná kniha s číslovanými listy nebo v elektronické podobě s následným tiskem číslovaných listů po uzavření každého kalendářního roku a zajištěných vazbou. Její nedílnou součást tvoří přílohy obsahující písemné, obrazové či zvukové dokumenty doplňující zápisy v kronice.

Doporučována je i kvalita papíru, na kterém je dokument vedený, normě musí odpovídat i psací náčiní a inkoust, resp. typ tiskárny, rozměry listů i jejich počet. Stanovena je i formální úprava tisku na deskách a titulní straně. Přes všechna doporučení má ale kronikář možnost určité volnosti v jejich dodržování. Zachovávána by ale měla být zcela jistě jedna zásada – do ručně psaných kronik nelze vlepovat různé fotografie, výstřižky, letáky, plakátky, pozvánky apod. Toto lze v elektronicky vedené kronice nahradit naskenováním těchto dokumentů. Každý svazek kroniky by měl obsahovat usnesení zastupitelstva o založení kroniky, jméno kronikáře, případně jeho nového uvedení i stručné údaje o něm, popis obce k danému roku a vlastní roční zápis, tvořený jednotlivými zdokumentovanými událostmi. Jen pro představu uvádím požadovanou strukturu ročního zápisu: hlavní světové události a jak ovlivnily život v obci (katastrofy, války, volby aj.), hlavní místní události toho kterého roku, složení a činnost obecního zastupitelstva a jeho orgánů, popis a strukturu obecního úřadu, jeho služby, hospodaření obce (rozpočet, jeho úpravy, investice, státní dotace), popis zemědělství, průmyslu a služeb ve městě, výstavbu domů, provozoven, obchodů a jejich využívání. Dále pak zaznamenává dopravní situaci, stav a údržbu komunikací, možnosti spojení, přítomnost a provoz pošty. Značnou část zabírají informace o politickém, kulturním a sportovním životě v obci – činnosti politických stran, spolků, provozu kulturních zařízení, přednášek, plesů, výstav, výročí, přehled periodických i neperiodických tiskovin obce, činnost knihovny, muzea, církví, výsledky sportovních utkání. Pozornost je věnována turistice a životnímu prostředí (turistická zařízení ve městě, soupis památek, jejich udržování a využívání, stavy naučných stezek, případné přírodní zajímavosti, stav a ochrana životního prostředí, čistota a vzhled obce apod. Samozřejmě není možné pominout oblast školství – počet a stav školních zařízení, počty žáků ve všech typech škol. Významné z hlediska sociální a zdravotní péče je sledování sociálních poměrů obyvatel, nezaměstnanosti, sociálních dávek, možností zdravotnické služby – počty lékařů, nemocnic, sociálních zařízení, domovů důchodců, domovů s pečovatelskou službou, charitativních organizací. Záznamy se vedou i o počasí, zejména o výrazných anomáliích jako jsou bouřky, krupobití, sucha či záplavy i o celkové meteorologické situaci během roku. Často bývají vhodným doplňkem vzpomínky pamětníků, zejména jsou-li zaznamenány v audio či video podobě a dále zprávy kronikáře o jeho činnosti, zážitcích, korespondenci aj. Jak je zřejmé, není té práce málo.

Kronikář se také musí „potýkat“ s řadou jiných zákonů a opatření, mezi něž patří zejména Zákon 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, dále pak Autorský zákon 121/2000 Sb. (zejména co se týče příloh kroniky) a Archivní zákon 190/2009 Sb. o archivnictví a spisové službě ve spojení s vyhláškami MV ČR č. 213/2012 Sb. a č.259/2012 Sb. Po zpracování, vytištění a svázání se stává kronika majetkem obce. Vedení města je povinno zajistit knihu před zničením, poškozením a zneužitím a proto je uložena na bezpečném místě. To ovšem neznamená, že by kroniky nebyly přístupné veřejnosti. Pomineme-li možnost zveřejnění elektronicky vedené kroniky na internetu (s dodržením všech požadavků na ochranu osobních údajů), je možné do „fyzické“ kroniky nahlížet a využívat ji v souladu s §4 zákona 132/2006 Sb. „Do kroniky může každý nahlédnout ve vymezené době na obecním úřadě; pokud je nahlížení umožněno do kroniky ručně psané nebo do kroniky v podobě tištěné vázané papírové knihy s číslovanými listy, děje se tak pod dohledem kronikáře. Občan obce starší 18 let, jakož i osoba, které zákon přiznává práva občana obce, může navrhnout písemně změnu, doplnění nebo opravu zápisu v kronice. Obec na základě těchto návrhů podle okolností zápis v kronice opraví, doplní nebo jinak změní“.

V žádném případě není možno do kronik něco vpisovat, škrtat, mazat, začerňovat nebo dokonce vytrhávat listy. Veškeré zákroky v knihách jsou vyhrazeny pouze kronikáři obce. Po 10 letech, kdy může být výtisk kroniky uložen v obci, se kronika předává protokolárně do místně příslušného archivu (pro Roudnici nad Labem je to Státní oblastní archiv v Lovosicích), kde je opět přístupná ke studiu veřejností v badatelně archivu.

V současné době jsou k nahlédnutí na Městské úřadě dvě knihy – Kroniky z let 2001 – 2010 ručně psané a vedené panem Karlem Kraskopfem a Kronika 2012 vedená současným kronikářem panem Janem Nerudou. Ve Státním oblastním archivu v Lovosicích jsou uloženy pouze kroniky z let 1880-1883, 1918-1923, 1699-1899 (záznamy počasí, neúrody, událostí apod.), 1949-1957 a 1960. Bohužel, jen tak málo! Dále je zde Kronika Roudnice n. L. (spíše popis historického vývoje města z 30. let 20. století) od Františka Kučery a řada kronik škol, spolků a záznamy policejní stanice. Kde se nacházejí ostatní kroniky města, není známo – bohužel!!! Velmi dobře je zde ale zachován fond zápisů zasedání rady města a zastupitelstev (vyjma válečného období), který poskytuje dost dobrý zdroj k poznání vývoje našeho města – ovšem pouze v oficiální rovině.

V současné době se pracuje na digitalizaci zachovalých kronik, tak aby mohly být přístupny veřejnosti. A jistě nemalým úkolem zůstává dohledání co největšího počtu „zmizelých“ exemplářů – nejen v muzeích a archivech, ale také u rodin bývalých kronikářů, snad i v domácnostech, na půdách či sklepeních, u sběratelů na burzách apod. Že byly vedeny, je zřejmé. Například na přelomu 70. a 80. let psal městskou kroniku pan Oldřich Štrobl. Dnes již nežije a knihy se záznamy minimálně pěti let se zatím nikde neobjevily…. Je potřeba doufat, že se to zlepší!!!

Jan Neruda, kronikář města Roudnice nad Labem


Návrat na předchozí stránku
Roudnice nad Labem
Město Roudnice nad Labem
Karlovo náměstí 21, 413 01 Roudnice nad Labem
IČ: 00264334, DIČ: CZ00264334
GPS souřadnice: 50˚ 25' 31,39" N, 14˚ 15' 42,52" E

Telefon: 416 850 111 (ústředna),
fax: 416 850 171
E-podatelna: epodatelna@roudnicenl.cz
ID datové schránky: qdwbviv

Úřední hodiny úřadu
pondělí a středa: 7:00-17:00
úterý a čtvrtek: 9:00-15:00
pátek: nejsou stanoveny, úřad pro veřejnost uzavřen

Další provozní doby:
Infocentrum | Pokladna
Povinné informace

Facebook a RSS kanál
Facebook Facebook