| Roudnický pivovar - články a informace z roku 2009 - 2010 |
 |
O budoucnosti pivovaru stále není jasno14.12.2010Situace kolem budoucnosti budovy pivovaru je stále nejasná. Největším problém je to, že majitel pivovaru nejen, že nespolupracuje se Stavebním úřadem, ale nekomunikuje vůbec a bez spolupráce s ním nelze žádné navržené řešení dotáhnout do konce (mimo nucené demolice). Majitel areálu Pivovar s.r.o. již několik let ignoruje nařízení státních orgánů i soudů. Pokud se tento stav nezmění a jednatel společnosti pan Bailey nezačne ctít české zákony, nevěřím v dobrý konec celé kauzy. Budova je od poslední nařízené demolice střechy, která hrozila zřícením, zcela otevřena přírodním živlům. Pokusy dojednat s majitelem dočasné zastřešení selhaly. Zástupci sdružení o záchranu pivovaru se sešli s vedením města na jednání dne 2.8.2010. O záchranu pivovaru bojují v Roudnici hned tři instituce: Občanské sdružení Esprit, občanské sdružení Říp a Galerie moderního umění v Roudnici n.L. Na jednání obě strany konstatovali, že investovat do budov, které nejsou v majetku města, město nemůže. Také se shodli na tom, že není ani pravděpodobné, že by do majetkově nevyřešeného areálu investoval někdo jiný. Je všeobecně v našem městě známo, že vedení města se pokusilo s majitelem dohodnout odprodej budovy za jeho pořizovací cenu, ale k dohodě nedošlo, protože majitel požadoval za areál neadekvátní cenu. Zástupci sdružení usilujících o záchranu pivovaru proto přislíbili, že se pokusí zprostředkovat jednání s majitelem o případné možnosti darování či odprodání tohoto majetku. Do dnešního dne zatím žádný výsledek. Dále přislíbili, že budou organizovat veřejnou sbírku na záchranu pivovaru, z jejíchž výsledků by byla, mimo jiné, zřejmá výše podpory roudničanů na záchranu budovy. Výsledek zatím opět žádný. Z výše uvedeného je podle mne zcela zřejmé, že varianta záchrany budovy se vzdaluje. Důvodem je a to musím znovu opakovat, nemožnost dohody s majitelem celého areálu. Hlavně proto je stanovisko městského architekta i moje nadále stejné – jako nejlepší řešení, vzhledem ke všem souvislostem, stavu budovy a možnostem města, vidíme pracovat na dosažení rozhodnutí o odstranění stavby. Město také s majitelem budovy vede několik řízení o zaplacení zabezpečovacích prací na budově za posledních deset let. Celková výše pohledávek Města za majitelem areálu je dnes již ve výši přes 6 miliónů korun. Ještě snad krátce k postupu Stavebního úřadu ohledně provizorního zastřešení pivovaru. Stavební úřad vede správní řízení podle § 137 stavebního zákona (nezbytné úpravy), které bylo zahájeno z moci úřední opatřením ze dne 17.8.2010, jehož předmětem je provizorní zastřešení komplexu budov bývalého pivovaru č.p. 3 na st.p.č. 3 k.ú. Roudnice nad Labem, toto správní řízení je ve fázi seznámení účastníků správního řízení s novým podkladem k rozhodnutí, kterým je: Návrh koncepce provizorního zakrytí, který vypracoval ing. Jan Vinař ze společnosti MURUS s.r.o., vyhotovení tohoto návrhu objednal stavební úřad a též provedl jeho úhradu, částka za tento návrh činila celkem 32.400,- Kč. Na základě tohoto návrhu, je paralelně vedeno správní řízení ze strany památkové péče, jehož výsledkem bude rozhodnutí o opatřeních, které bude uloženo vlastníkovi s časově závazným termínem plnění provizorního zakrytí pivovaru. V současné době bylo doručeno, našemu oddělení památkové péče, odborné vyjádření od NPÚ Ústí nad Labem, na které se čekalo, protože bude též podkladem citovaného rozhodnutí. Rozhodnutí Stavebního úřadu tak očekáváme v nejbližších dnech. Na sedmnáctého prosince svolal starosta města jednání všech zúčastněných kolem této kauzy, včetně odborníků na památkovou péči a zástupců ministerstva kultury. Snad se na této schůzce podaří najít cestu, jak tento desetiletí se táhnoucí problém vyřešit. Luboš Matek,
místostarosta Roudnice n.L. Jednání o roudnickém pivovaru pokračujíV pátek odpoledne 3. prosince bylo v Galerii moderního umění setkání s odborníky ohledně dalšího postupu záchrany technické kulturní památky, roudnického pivovaru.Účastníky tohoto jednání byl statik a projektant ing. Jan Vinař, Tomáš Hlaváček, majitel stavební firmy zabývající se opravou památek, starosta PharmDr. Josef Bakeš, Ph.D., místostarosta Vladimír Urban, zástupci Galerie moderního umění, Spolek Říp, Občanské sdružení Esprit a další. Jednání uvedla paní ředitelka PhDr. Alena Potůčková. Slova se jako první ujal ing. Jan Vinař, vedoucí ateliéru Murus (monumenta renovamus), který byl pověřen Stavebním úřadem v Roudnici nad Labem vypracováním návrhu koncepce provizorního zakrytí pivovaru. Vysvětlil, že konstrukce na provizorní zakrytí pivovaru se může realizovat i v zimním období a jedna z variant zaručuje dlouhodobou ochranu stavby. Dále varoval před nezabezpečenou římsou, která může po oteplení a odeznění mrazů opadávat a ohrozit okolí. Návrh na její zabezpečení provedl již v květnu tohoto roku. Potěšující zprávu nám přednesl Tomáš Hlaváček, který upřesnil použití levných a trvanlivých materiálů k překrytí lehké střešní konstrukce. Uvedl, že památkový objekt v Doksanech je provizorně zastřešen bez problémů již 35 let. Doufáme, že opravy pivovaru budou vyřešeny v nesrovnatelně menším časovém horizontu. Další jednání bude na radnici 17. prosince tohoto roku. Toto setkání iniciuje pan starosta, a to za přítomnosti zástupce Ministerstva kultury. Bude se týkat hlavně majetkových vztahů k tomuto objektu a s tím souvisejících možností finančního zajištění této akce. Jiří Brodský, ak. mal.
Reakce na článek „Případ pivovar, aneb...“14.9.2010 Toto vyjádření je zveřejňováno jako reakce osoby, která byla zmíněna v článku v Roudnických novinách srpen 2010. Redakčně zkráceno. Vzhledem k mnoha článkům a kamerovým šotům jsem nucen napsat několik poznámek. Po ubezpečení panem starostou, že bude pivovar provizorně zastřešen, aby se po roudnickém zásahu dramaticky stav pivovaru nezhoršoval, jsem již tuto kauzu nechtěl komentovat. Nemohu jinak, než některé informace uvést na správnou míru. Roudnický pivovar je kulturní památkou a je evidován v Ústředním seznamu. Povinností vůči kulturním památkám není zatížen pouze vlastník nemovitosti, ale všichni občané a organizace České republiky, viz § 9 odst. 3 zákona č.20/1987 Sb. Jsem restaurátor a mým životním posláním je zachraňovat kulturní památky. Za celou dobu, kdy bydlím v Roudnici nad Labem, jsem neviděl drastičtější destrukci památkového objektu, jakým bylo rozřezání barokního krovu pivovaru. Bylo to provedeno pod záminkou, aby stavba neohrožovala obyvatelstvo. Také mnohokrát bylo řečeno, že některé trámy z krovu sjížděly. K tomu máme fotografickou dokumentaci. To je při složitosti krovové vazby technicky nemožné. V jihozápadní části krovu směrem do dvora byly násilně odřezány latě a tři krokve strženy. Dva trámy byly odneseny, což dokumentují stopy ve sněhu a třetí trám byl opřen o stěnu. V současném stavu je stavba ještě nebezpečnější, když byly odřezány spojné trámy a římsa není doposud zajištěna. Roudnickým bych chtěl vzkázat, že mi jde pouze o záchranu této památky a východiskem ze současného stavu je provizorní zastřešení. Provizorní zastřešení je mnohonásobně levnější, než nákladná demolice. Po zajištění stavby by muselo být žádáno o dotace na postupné opravy. Pochopil bych, kdyby za ty vynaložené prostředky byla vyspravena střecha a náklady by se pak pochopitelně vymáhaly na majiteli. Nemluvím tedy o kauze majitel, ale o zásahu Města Roudnice nad Labem. Jistě majitel neudržoval památku, tak jak by bylo jeho povinností, ale radikální zhoršení nastalo až po odstranění střechy. Jiří Brodský Případ Pivovar, aneb jak si nechat z městského opravit barák13.8.2010
Pivovar – umělá kauza, která měla poškodit vedení města, neboť nikde nepadla řeč o tom, že chyba je na straně vlastníka, amerického obchodníka s realitami, kterému nevyšel jeho původní podnikatelský záměr přeprodat nemovitost známou jako roudnický pivovar a vydělat na ní.
Pivovar vlastní od roku 2001. Od této doby obdržel ze strany města a státu několik dotací za účelem nejnutnějších oprav. Veškeré prostředky se však vracely zpět do rozpočtu státu, neboť přidělené peníze John D. Bailey nevyužil a nezbytné opravy neučinil. Ještě v této době mohl s památkou něco udělat, aby se nestala nebezpečnou sobě i okolí. Stát postupoval vždy dle zákona. Majitele vyzval k odstranění závad. Na výzvy majitel převážně nereagoval a tak se stalo, že akutní opravy nutně zajišťující nemovitost před zřícením na silnici vedoucí kolem nádraží vykonalo za Johna D. Baileyho město Roudnice nad Labem, kterému to uložil stát dle § 135 stavebního zákona. Tento proces probíhal v letech 2003 až 2008 a vždy se stejným scénářem. Veškerý „náhradní výkon“ hradilo Město ze svého rozpočtu, přestože se investovalo do majetku soukromé osoby, občana USA. Není jediný důkaz o tom, že by Město tyto peníze po majiteli chtělo zpět.
Naopak jsou důkazy o tom, že Bailey nikdy peníze občanům města nevrátil. Nečinnost majitele vytvářela nejen postupnou devastaci kulturní památky, ale především stoupající riziko veřejného ohrožení, které se stalo místy realitou a to i „díky“ letošní zimě, která byla obzvlášť vydatná na sníh. Tak došlo k sesunu trámů ze střechy a pádu části střešní krytiny na ulici. Stavební úřad po celou dobu vedeného správního řízení postupoval při svých rozhodnutích v souladu se znaleckými posudky odborníků na statiku a dynamiku staveb a za účasti památkáře z Národního památkového ústavu. Zjistilo se, že střešní krytina a krov jsou nebezpečné pro okolí a majitel je musí strhnout a nahradit. To uznal i památkář. Stavební úřad nařídil majiteli tento výkon z důvodu nebezpečí z prodlení. Bailey opět nereagoval. Za tento bojkot dostal exemplární pokutu jeden milion korun. A tak státu nezbylo nic jiného, než opět nařídit náhradní výkon.Problém se přenesl na Město. Museli jsme rychle nalézt finanční rezervy a okamžitě zajistit, aby nedošlo ke zranění osob chodících kolem pivovaru. Postupovali jsme tak, jak měl postupovat dle rozhodnutí majitel budovy J.D. Bailey. Za práce, které jsme za něj učinili jsme mu poslali fakturu. S tímto postupem se asi potkal prvně, neboť konečně začal reagovat. Jeho reakce byly za hranicí slušnosti a rozhodně nic nevypovídaly o uhrazení všech jeho závazků našemu městu. Naše pozvání do Roudnice n.L. za účelem řešení situace oddaloval. Protože jsme chtěli nalézt dohodu o úhradě naší pohledávky vůči Baileymu rychleji než soudní cestou, odhodlal se sejít v rámci své dovolené kolega místostarosta Matek s Baileym přímo v USA. Z jednání vyplynulo, že dohoda není možná. Jeho pohled? Své závazky vůči městu neuznává, ale je ochoten ruinu pivovaru našemu městu odprodat zhruba za dvacetinásobek ceny, za kterou to sám pořídil. Díky této zprávě se náš další postup ubíral pouze soudní cestou. Nicméně John D. Bailey překvapil svými schopnostmi a svoji předem jasně prohranou právní bitvu, založenou na skálopevných argumentech stavebních odborníků a rozhodnutích státní správy, řešil mediální cestou, jak je zvykem v USA. Podařilo se mu zaktivovat občanské sdružení vedené restaurátorem Jiřím Brodským a strhnout na sebe pozornost v roli „chudáčka“, kterému zlý gangsteři z Města sebrali majetek, který chtěl díky své dobročinnosti opravit a zprovoznit. Ano, udělal to chytře. Dokonale využil lidí kolem pana Brodského díky jejich bezelstnosti. Ti zaktivovali Českou televizi, ta v rámci pořadu Reportéři ČT sesbírala povrchní informace zející senzací a zmutovala reportáž v americkém stylu. O něčem podobném, taky americkém jsem slyšel naposledy v médiích, kdy majitelka pejska vyhrála soudní spor s výrobcem mikrovlnky jen proto, že výrobce neměl v návodu uvedeno, že psy, kočky a další živá zvířátka se po koupeli nesmí sušit v mikrovlnce. Paní za uvařeného mazlíčka dostala mnohamilionové odškodné. Kroutil jsem nad tímto verdiktem hlavou a vzpomínám, že jsem si říkal, že u nás by neměla šanci. Dnes si to už nemyslím. Stačí dobře zmutovat informace a z pachatele se stane oběť. Panu Baileymu dokonale pivovarští aktivisté posloužili jako šrapnel. Neuvědomili si, že mu nejde o záchranu památky, ale o jeho peníze, které mu máme dát my, občané města Roudnice nad Labem. Současný stav nemovitosti je opět před náhradním výkonem zastřešení, neboť Bailey opět nekomunikuje. Městu tedy nezbude nic jiného než opět najít v rozpočtu peníze a zastřešit jeho nemovitost a domáhat se soudní cestou jejich navrácení.
Josef Bakeš starosta města
6.8.2010 Starosta Josef Bakeš se 4.8.2010 zúčastnil diskuze v živě vysílaném pořadu „Káva o čtvrté“ Českého rozhlasu ohledně památkové ochrany budov a její účelnosti. Diskuze se zúčastnil i zástupce ministerstva kultury Jiří Vajčner a roudnický restaurátor Jiří Brodský. Účastníci debaty probírali všeobecně problém památkové ochrany budov a s tím související problémy. Dotkli se i problému roudnického pivovaru a i zástupce ministerstva kultury potvrdil, že v tomto nešťastném případě vedení města Roudnice nad Labem nepochybilo. „Jsem rád, že zástupce ministerstva kultury veřejně potvrdil, že náš postup, který jsme v kauze pivovar udělali, byl odpovědný a věcně správný.“ doplnil starosta Bakeš Vzhledem k tomu, že v reportáži pořadu České televize "Reportéři", odvysílané v pondělí 19. července 2010 bylo uvedeno spoustu nepřesností, polopravd a lží, přinášíme podrobné tiskové prohlášení. Předmětem reportáže je chátrající pivovar a akce města, které nechalo sejmout jeho střechu, protože začala představovat ohrožení pro provoz v ulici, ve které pivovar stojí. Reportér ale vůbec neřeší klíčovou věc, a to kvůli komu pivovar zchátral.
Tiskové prohlášení
Několik zásadních připomínek k reportáži České televize o roudnickém pivovaru.
Předmětem reportáže je chátrající pivovar a akce města, které nechalo sejmout jeho střechu, protože začala představovat velké ohrožení pro provoz v ulici, ve které pivovar stojí. Reportér ale vůbec neřeší klíčovou věc, a sice jestli pivovar skutečně chátral a jak hodně ohrožoval občany na zdraví či životě. 1. Autor reportáže mylně uváděl, že o sejmutí střechy rozhodlo vedení Města Roudnice nad Labem. O sejmutí střechy jakožto opatření k zabránění vzniku škody na majetku či ohrožení na zdraví a životě rozhodl Stavební úřad, tedy státní orgán, který toto Městu Roudnice n. L. nařídil provést a město bylo ze zákona povinno nařízení realizovat. Předmětné torzo budovy leží na frekventované ulici přímo naproti vlakového nádraží a ohrožení občanů i jejich majetku bylo velmi reálné.
2. V reportáži není ani zmínka o tom, že při místním šetření, které rozhodovalo o konečném rozsahu prací, byl účasten i zástupce Státní památkové péče, a ten souhlasil s tímto rozsahem prací, jakožto nutným k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. A to přesto, že původně bylo navrhováno odstranit jen část krovu. 3. Reportáž podsouvá, že bylo o částečné demolici státem chráněné památky rozhodnuto v rozporu se zákonem. Je zcela podloženo důkazy i kontrolami nadřízených orgánů, že vše proběhlo v rámci zákona. Město všechny své kroky konzultovalo s památkáři a o situaci informovalo i ministerstvo kultury. 4. V reportáži se neobjevil statik ani žádný jiný expert (stavební technik či inženýr), který by řekl, že město střechu odstraňovat nemuselo, protože nepředstavovala ohrožení pro provoz v ulici, ve které pivovar stojí. Přesto, z reportáže vyplývalo, že k sejmutí střechy nebyl důvod. 5. Reportér stejně tak nedal šanci vyjádřit se expertům, kteří o odstranění střechy rozhodli. 6. Reportér se v neposlední řadě ani jednou neobtěžoval majitele pivovaru zeptat, proč jej nechal léta chátrat. 7. Pivovar patří mezi památky, bylo však fér říct, že už jde o torzo – velká část původního lobkowiczského pivovaru byla zbourána v 19. století při stavbě železniční tratě. Ani to v reportáži jedinkrát nezaznělo. Dokonce existuje posudek, který měl autor reportáže k dispozici, že dnešní torzo stavby nemá prakticky žádnou historickou hodnotu. Reportáž má už z těchto důvodů zavádějící vyznění:
Líčí majitele pivovaru, který se o něj ve skutečnosti léta nestaral, jako oběť "dravců" ze zastupitelstva, kterým jde o to jeho majetek vyvlastnit. Nechává trestuhodně zavádějícím způsobem otevřenou otázku, zda vůbec pivovar chátral a zda tedy bylo nutné střechu odstraňovat.
Reportér se sice majitele pivovaru zeptal, co s ním měl v úmyslu, už se ale neptal na to, proč nic ze svých plánů nerealizoval. V reportáži se rovněž nezmiňuje fakt, že je majitelem pivovaru léta a že se na budově léta neprovedlo nic ze zásadních prací, které přitom bylo potřeba provést.
Již tři starostové se vystřídali ve funkci po dobu, po kterou je vlastníkem pivovaru pan Bailey. Je tedy lež tvrdit, že neúspěch činnosti pana Baileyho - záchrana pivovaru, a tedy dnešní stav budovy, je výsledkem špatné práce vedení města Roudnice nad Labem.
Autor reportáže rovněž nezmínil, že majitel pivovaru dostal díky podpoře vedení města dotaci ve výši 900 000 Kč od státu na opravu památky, protože však nedokázal tyto prostředky využít, musely být vráceny zpět do státního rozpočtu.
Dále reportér podsouvá divákům, že si místostarosta Luboš Matek udělal za peníze města či dokonce pana Baileyho výlet do Las Vegas. Tuto svou konstrukci pak podepřel dlouhými záběry města Las Vegas. Opak byl pravdou. Protože se pan Bailey odmítal v ČR setkat, místostarosta Matek na své vlastní dovolené a ve svém volnu věnoval svůj čas jednáním s panem Baileym o možnostech řešení. Tyto návrhy Města, které majitel pivovaru později odmítl, také nejsou v reportáži uvedeny, ač kompletní dokumentaci k těmto návrhům měl redaktor ČT k dispozici.
Reportáž rovněž uvádí, že se místostarosta Matek odmítl ke kauze vyjádřit. Jde o další lež - místostarosta poskytl redaktorovi písemné odpovědi na jeho dotazy, které však nebyly v reportáži ani zmíněny.
Reportáž se snaží navodit dojem, že vedením města najatá firma svévolně vstoupila na cizí pozemek a dokonce bourala část soukromé budovy. To není opět pravda. Najatá stavební firma na objednávku města sice vstoupila na soukromí pozemek a provedla tam práce, ale tyto práce byly městu nařízeny provést, orgánem státní správy a to za účelem ochrany zdraví a majetku občanů.
Reportáž se snažila navodit také dojem, že snad majitel pivovaru nevěděl, že k tomuto zásahu dojde či, že snad vedení města se nepokoušelo s ním jednat. O stavu pivovaru a hlavně o jeho nápravě se s panem Baileym pokoušelo jednat vedení města již desítku let. Panu Baileymu odešlo desítky dopisů i emailů. Na většinu z nich neodpověděl. Před vlastním provedením prací byl jak PIVOVAR s.r.o., tak pan Bailey písemně informován. Reportáž se dále snažila navodit dojem, že firma Rekont potažmo Vindou, dostala zakázku na bourání krovu pivovaru jen proto, že místostarosta Matek je v příbuzenském poměru se spolumajitelkou firmy. Toto je další nepravda, což lze demonstrovat i na tom, že firma Rekont potažmo Vindou působí na stavebním trhu již desítku let a velmi často byla i v minulosti zhotovitelem městských zakázek v Roudnici nad Labem, ač místostarosta nebyl ve vedení města.
Reportáž rovněž účelově zkresluje odpovědi starosty města - podstatné části jeho odpovědí vázající se k vlastnímu problému jsou účelově odstraněny. Vyjádření městského architekta Ing. arch. Jana Drahozala ke kauze "Pivovar“
1. Pivovar je objekt v havarijním stavu, současně stavba nebezpečná svému okolí a jeho majitel tuto katastrofickou situaci neřeší. V současné době neexistuje jakýkoli náznak zlepšení. 2. Jakákoli akce, která změní současný stav Pivovaru je dobrá. Nejhorší by bylo ponechat budovu postupně chátrat a ohrožovat veřejný prostor v okolí.
3. „Causa Pivovar“ není letošní ani loňská, tento problém se táhne celá desetiletí a zatím nikdo nepřišel s řešením.
4. Současný majitel zatím s Pivovarem neučinil téměř nic a promarnil i statisícovou dotaci od města Roudnice nad Labem.
5. Vítám jakýkoli REÁLNÝ záměr na nové využití Pivovaru, které by oslovilo investora nebo investory a našlo budoucnost pro tento objekt.
6. Město v žádném případě nemůže zrekonstruovat či jakýmkoli jiným způsobem zhodnocovat cizí majetek. PIVOVAR NEPATŘÍ MĚSTU ROUDNICE NAD LABEM!!!
7. Souhlasím s tím, že existují řešení využití celé stavby nebo alespoň její části. Nesouhlasím s tím, že je povinností města vybudovat zde hotel, shop, restauraci s pivovarem a dokonce tento objekt provozovat. Toto musí být iniciativa soukromých investorů na základě reálné studie proveditelnosti.
8. Původní Pivovar byl uzavřený barokní dvůr se dvěma bočními křídly, která byla ubourána v době budování železnice. To co z původního Pivovaru zůstalo, bylo na konci 19. století radikálně přestavěno a původní barokní kompozice zcela a nenávratně ztratila svoji původní tvář. S tím se nedá nic dělat.
9. Jako městský architekt vnímám tuto stavbu jako vážný problém, který ovlivňuje klíčové partie Roudnice nad Labem. V současné době je celá ulice i díky Pivovaru ostudou města. Jsem zcela otevřen věcné a zejména odborné debatě o budoucnosti této stavby.
Na této stránce již brzy najdete také rozhovor s bývalým starostou Antonínem Rousem, který byl reportáží taktéž rozhořčen.
Přinášíme vyjádření k reportáži ČT z pořadu Reportéřiviz http://www.ceskatelevize.cz/program/10252560923-19.07.2010-21:35-1-reporteri-ct.html
Vzhledem k tomu, že v reportáži pořadu České televize "Reportéři", odvysílané v pondělí 19. července 2010 bylo uvedeno spoustu nepřesností, polopravd a lží, přineseme podrobné tiskové vyjádření. Veškeré informace o pivovaru a jeho demolici byly uvedeny na webu města, v Roudnické televizi MIS a v Roudnických novinách.
Informace na webu jsou uvedeny dosud (stejně tak jsou zde ke stažení RN): http://www.roudnicenl.cz/radnice-a-samosprava/rozvojove-projekty/789-pivovar-p-327-demolice.html a
V Roudnických novinách, ale např. také v článku Litoměřického deníku bylo publikováno, že se místostarosta Luboš Matek na své soukromé cestě v USA s majitelem pivovaru sešel. Navázání dalších jednání byla ovšem neúspěšná.
Na demolici krovu byla vypsána veřejná zakázka v souladu se zákonem o veřejných zakázkách.
Tiskové oddělení
Pro spuštění videa klikněte na tlačítko přehrát v levém dolním rohu okna přehrávače.
Pivovar - ještě jeden pokus o záchranuPivovar v Roudnici nad Labem v Poděbradově ulici patří mezi památky, které jsou nedílnou součástí historie města. Historických staveb, které v našem městě již bohužel nestojí a památek, které ve městě máme a využíváme je a plní svou, byť mnohdy jinou, než původní funkci, je celá řada. Máme zde i památky, se kterými si nevíme rady a které se snažíme pro město a jeho obyvatele zachránit. Mezi nejvíce zdevastované, kterým hrozí definitivní likvidace, je právě areál bývalého pivovaru.
Bohužel vlastník celého areálu (PIVOVAR Roudnice s.r.o., jednatel společnosti a jediný společník: John D. Bailey, 513 North Rogers St., Waxahachie, Texas 75165) evidentně není schopen se o areál postarat. A co hůře, není ochoten o dalším vývoji ani jednat a jakékoli záchranné práce provést. Při detailním prohlédnutí stavu stavby statiky a dalšími odborníky se stav stavby ukázal ještě horším, než se čekalo a bohužel nebyla jiná cesta, než stavbu provizorně zabezpečit provedením částečných demoličních prací a ochránit tak bezpečnost a zdraví občanů.
Vedení města začalo činit kroky k sejmutí památkové ochrany a následná úplná demolice bude možná dalším logickým krokem, protože současný vlastník nechce stavbu udržovat a město, protože není vlastník, nemá jinou možnost, jak zabránit definitivnímu zhroucení stavby do komunikace. „Osobně mě tento stav mrzí a patřím mezi zastánce památek a jejich citlivé obnovy. Město má však omezené zdroje, a proto musí pečlivě zvažovat, kam tyto zdroje nasměruje. Jako představitel města musím být schopen rozlišit mezi tím, co bych si přál a tím co je možné, případně pro město ekonomicky přijatelné,“ komentuje postup města místostarosta Luboš Matek. Vzhledem k hodnotě části budovy se s představiteli vedení města sešla se v pátek 21.5.2010 skupina lidí, kteří si vzali za svůj cíl, připravit projekt na záchranu tohoto objektu. Zakladateli hnutí za záchranu pivovaru jsou: ak. mal. J. Brodský - restaurátor, ak. mal. Eva Brodská, ak. mal. Tamara Beranová - restaurátorka, ak. mal. P. Bareš - restaurátor, Miroslava Hlaváčková, PhDr. Lenka Bydžovská CSc, prof. PhDr. Jan Royt, Pavel Kubín, doc. ak soch. V. Cigler, ak. arch. J. Cigler, Václav Fiala - sochař, ak. mal. Olga Jeřábková restaurátorka, ing. Milan Starec - černokostelecký pivovarský archiv a muzeum, PhDr. Kateřina Hádková PhD., Zora Zykánová, Ing. Lukáš Brodský PhD., prof. Zora Křičková - klavíristka, Tomáš Kopáček - člen České filharmonie, Tomáš Řeháček, Jana Řeháčková, Ludmila Řeháčková, Vladimír Parma, Leona Štajgrová, PhDr. Jiřina Kumstátová, ak. mal. Eva Votočková – restaurátorka, ak. mal. Alena Bílková, ak. soch. Michal Bílek, ak. arch. Michal Motyčka, prof. Růžena Urbanová, MUDr. Ondřej Krajník. Za vedení města se schůzky účastnili místostarosta Ing. Luboš Matek a radní MUDr. Libor Svět.
Na schůzce byla zhodnocena současná situace a místostarosta přítomné informoval o postupu města i o jednáních s majitelem areálu.
Výstupem z jednání pak bylo konstatování, že členové přípravné skupiny předloží do nejbližšího jednání Rady města zprávu o hodnotě jednotlivých budov areálu. Zároveň budou informovat radní města o možnostech, jak alespoň část areálu zachránit.
„Zajistím, aby tito roudničtí patrioti měli možnost informovat radu města o svém postoji k budovám bývalému pivovaru. Pokud přijdou s reálnou vizí záchrany této památky, jsem si jist, že je v jejich úsilí podpoříme,“ doplnil místostarosta Matek. Tisková zpráva Města Roudnice nad Labem
ze dne 27. 5. 2010 Italský architekt Antonio Porta a jeho dílo v Roudnici nad Labem Antonio Porta byl třetím italským architektem, kterého do svých služeb přijal v roce 1668 majitel roudnického panství Eusebius z Lobkowicz.I jeho záměrem bylo zaměstnat významného umělce. Nejednalo se jen o osobní prestiž, ale o vytvoření nového slohu na území Čech. Tuto roli nemohli splnit druhořadí architekti. Proto velcí stavebníci zahrnovali zakázkami jen ty nejlepší. Porta v Čechách působil 30 let a dílo, které zde vytvořil, je bezesporu obdivuhodné. Pracoval nejen pro Lobkowicze, ale i pro další šlechtické stavebníky u nás i v zahraničí. Jeho prvním úkolem v Roudnici bylo vypracování plánů a dokončení výstavby, tehdy již rozestavěného, rozsáhlého zámeckého areálu. Jako architekt domu Lobkowiczů navrhl a stavěl další budovy ve městě: pivovar, jízdárnu, špýchar, vlastní dům na velkém náměstí, dále nový most přes Labe, který se nerealizoval. Mimoto projektoval zámky v Sedlčanech (zde i pivovar) a ve Vysokém Chlumci, postavil zámek v Bílině, a v Polsku v Zaháni a v Německu v Neustadtu an der Waldnabe, podílel se na přebudování zámků v Encovanech, Lobkovicích a postavil hospodářské budovy v Pátku. Pro Václava Kaplíře ze Sulevic vybudoval zámek a kostel v Milešově zámek a další budovy zámeckého areálu v Libochovicích pro Dietrichsteiny, špitál v Lounech a d. V Čechách působil do roku 1697, kdy odešel do Bayreuthu, kde jeho architektonická práce pokračovala.. Roudnický pivovar byl postaven na místě vyhořelých domů, které k tomuto účelu zakoupil již v roce 1591 Vilém z Rožmberka. Tuto monumentální a technicky náročnou stavbu Porta dokončil po roce 1674. Navrhl ji na půdorysu tříkřídlé otevřené dispozice, takže získala zámecký charakter. K hlavnímu mohutnému, několikaposchoďovému obdélnému křídlu o délce 110 m přiléhala dvě krátká křídla o délce 31 m. Severní strana byla zakončena nižší zdí s osovým vstupním portálem. Hlavní budova převyšovala obě křídla o jedno poschodí. Ve dvou patrech těchto sálů se dodnes nacházejí rozlehlé, umělecky vzácné prostory s valenou klenbou na pásech drženou pilastry. Vnější čelní bohatě členěné strany korunovaly štíty s volutami a rámovaly pilastry, frontony zakončovaly architektonické články. Na mapě z roku 1696 jsou z nádvorní strany zaznamenány v přízemí a prvním patře otevřené arkády. Stavba pivovaru patří již do zralého období Portova a je příkladem vrcholného barokního umění ve městě. Před polovinou 19. století byla při stavbě železnice odbourána kratší křídla. Do začátku 60. let 20. století sloužila hlavní budova jako provozovna sladovny a sodovkárna. Po skončení této činnosti zůstal objekt opuštěn. Antonio Porta patří svým dílem mezi nejvýznačnější architekty raného baroka a jeho přechodu k vrcholnému slohu na území Čech a je dodnes nepřekonaným stavitelem a urbanistou Roudnice. Městu dal barokní charakter. Lze bez nadsázky konstatovat, že pokud by zde nezanechal své životní dílo, zůstala by Roudnice velkou vesnicí s mnoha obytnými domy a jedním kostelem. Pouze dvě historické epochy znamenaly dynamický a dlouhodobý kulturní a hospodářský rozkvět města. Ve středověku za Jana IV, z Dražic, Arnošta z Pardubic a Jana Očka z Vlašimi a po nich až za Eusebia z Lobkowicz. Jejich odkazu je nutné si vážit a ochraňovat jej. M. Hlaváčková, ak. mal Jiří Brodský restaurátor, ak. mal. Eva Brodská aktualizováno 27.5.2010 Roudnický pivovar - východiskaPivovar v Roudnici nad Labem v Poděbradově ulici patří mezi památky, které jsou nedílnou součástí historie města. Památek, které v našem městě již bohužel nejsou nebo památek, které ve městě máme, využíváme je a plní svou, byť mnohdy jinou než původní funkci, je celá řada. Máme zde i památky, se kterými si nevíme rady a které se snažíme pro město a jeho obyvatele zachránit (areál zámku). Bohužel snaha památky zachránit znamená vždy spolupráci a nutnost vycházet z předpokladu, že všechno není všech, ale někoho konkrétního, a s tím jednat. Když však odpovědní zástupci města, ale i státní památkové péče situaci nijak aktivně neřešili a celá záležitost dospěla do stavu, kdy jsou ohroženy životy obyvatel i okolní budovy, nezbývá než jednat. Jednání s vlastníkem byla opětovně zahájen na jaře 2009. Bohužel vlastník (PIVOVAR Roudnice s.r.o., jednatel společnosti a jedinný společník: John D. Bailey . 513 North Rogers St., Waxahachie, Texas 75165) odmítal jakékoliv záchranné práce provést. Při detailním prohlédnutí stavu stavby statiky a dalšími odborníky se stav stavby ukázal ještě horším, než se čekalo: Z tiskové zprávy březen 2009: Budova bývalého pivovaru v ulici Poděbradova již několik desítek let chátrá. K této budově se necitelně choval již bývalý provozovatel pivovaru i sodovkárny - někdejší státní podnik. Bohužel ani po změně poměrů i majitele budovy se situace nezlepšila a budova stále chátrá. Protože stav budovy již začíná být havarijní a budova by mohla začít ohrožovat své okolí, pověřilo vedení města stavební úřad, aby s majitelem budovy začal jednat o nápravě tohoto stavu. Z kontrolní prohlídky stavby po zimě, kterou pak tento úřad provedl, je patrné, že komplex budov bývalého pivovaru v Poděbradově ulici je ve špatném stavu, vykazuje stavebně - technické nedostatky. Po posudku statikem ing. Janem Kunclem a na základě stanoviska oddělení státní památkové péče bude zahájeno další řízení. Stavební úřad vyzval na základě této prohlídky i výše uvedeného posudku vlastníka objektu, aby provedl nutné zabezpečovací práce a zahájil udržovací práce. „Věřím, že vlastník objektu se začne jako vlastník chovat a budovu v dohledné době minimálně stabilizuje. Pokud bude i nadále vlastník objektu bývalého pivovaru v této věci nečinný, vedení města podnikne všechny právní kroky, jenž mu zákon umožňuje, aby se stav této budovy zlepšil,“ doplnil k problému místostarosta Matek Po úsilí o aktivní komunikaci i osobní návštěvě u vlastníka v USA nezbylo než začít jednat. Z tiskové zprávy říjen 2009: Při kontrolní prohlídce stavby, budovy č.p. 327 v Poděbradově ulici, zjistili pracovníci Stavebního úřadu v Roudnici nad Labem, že vlastník stavby neprovedl ve stanovené lhůtě neodkladné odstranění štítových zdí. Stav budovy neumožňoval jiné řešení než stržení zvětralých štítů budovy, která již postrádala střešní krytinu i krov. Nezajištěná stavba tak ohrožovala zdraví obyvatel sousedního domu. V důsledku toho Stavební úřad pověřil společnost Rekont neodkladným odstraněním štítových zdí. V současné době jsou zdi strženy a obvodové zdivo je zajištěno betonovým věncem. Náklady vynaložené na tuto akci nese vlastník nemovitosti. V případě, že se vlastník nedohodne se stavebním podnikatelem (Rekont) na úhradě nákladů, uhradí je Město a na vlastníkovi je bude vymáhat. A současný stav? Rada města Roudnice nad Labem svým usnesením rozhodla o tom, že vyzve majitele objektu roudnického pivovaru v Poděbradově ulici k úhradě faktur za provedené zabezpečovací práce. K 18.3.2010 činí náklady na provedení nezbytných udržovacích prací objektu pivovaru 3 855 511 Kč. Majiteli rada města dala na úhradu lhůtu 14 dní. Pohledávka nebyla uhrazena a město bude tuto pohledávku vymáhat soudně. Bohužel mi nezbývá konstatovat, že v současné situaci nebyla jiná cesta, než stavbu provizorně zabezpečit provedením částečných demoličních prací. Sejmutí památkové ochrany a následná úplná demolice je dalším krokem, protože současný vlastník nechce stavbu udržovat a město protože není vlastník, nemá jinou možnost, jak zabránit definitivnímu zhroucení stavby do komunikace. Věřím, že se podaří najít vhodné využití lokality a její zatraktivnění a propojení s komplexem zámku, prostoru nádraží a náměstí Jana z Dražic tak, aby sloužila ke každodennímu životu města. Osobně mě tento stav mrzí a patřím mezi zastánce památek a jejich citlivé obnovy. Město má však omezené zdroje, a proto musí pečlivě zvažovat, kam tyto zdroje nasměruje. Jako představitel města musím být schopen rozlišit mezí tím, co bych si přál a tím, co je možné, případně pro město ekonomicky přijatelné. Příčin dnešního stavu bývalého pivovaru je několik. Rozhodnutí o likvidaci provozu pivovaru v 80. letech minulého století, a s tím spojená absence investic do tohoto areálu za doby státního podniku, nenalezení nového využití od restituenta areálu, dopad povodně z roku 2002 a v neposlední řadě nečinnost nového amerického majitele, to jsou hlavní příčiny konce této budovy. Město a jeho vedení v současné době nemohlo postupovat jinak. Se vší rozhodností musím konstatovat, že současné vedení města i stavební úřad udělali pro záchranu areálu maximum. Snažili jsme se s majitelem areálu domluvit na společném postupu, dokonce jsme mu ještě v loňském roce nabízeli možnost převzetí areálu. Bohužel majitel nebyl ochoten na naši nabídku přistoupit. Po letošní zimě je již areál bývalého pivovaru v takovém stavu, že není v možnostech Města jej zachránit. Protože víme, že ani současný majitel není schopen budovu ani zajistit, natož zachránit, naše úsilí směřuje k demolici zbylého torza tohoto areálu. Na závěr si dovolím poznámku: pivovar již dávno nestojí (nebo spíše nepadá) ve své původní podobě, jeho větší část byla zbourána v době první republiky při výstavbě nádraží a rozšiřování mezinárodní tratě. Luboš Matek,  Historie Roudnického pivovaruZaložení pivovaruPrvní písemná zmínka z roku 1302 dokládající výrobu piva dokonce o 36 let předchází první písemný záznam o pěstování vinné révy na Roudnicku. V roce 1589 získal roudnické panství Vilém z Rožmberka, který položil základy k dalšímu rozvoji pivovaru zakoupením čtrnácti spálenišť pod hradem. V té době se v Roudnici vařilo bílé pšeničné pivo, které bylo dodáváno do 68 hospod a šenkovních domů ve městě a v okolí.
Výstavba nového pivovaruDalším důležitým mezníkem roudnického pivovarnictví byla výstavba nového pivovaru Václavem Eusebiem z Lobkowicz. Dle plánů italského architekta a stavitele Antonia della Porta byla stavba v roce 1676 započata a do plného provozu byla uvedena po dvanácti letech. Ve své době patřil nový pivovar k největším v Čechách. Hlavní budova měla délku přibližně 100 metrů a dvě postraní křídla vybíhající k Labi o délce 31 metrů. Celkové náklady na stavbu pivovaru činily 15858 zlatých, což představovalo téměř polovinu nákladů spojenou s náročnou barokní přestavbu roudnického hradu v letech 1652-1684. 19. stoletíK velkým stavebním úpravám budovy pivovaru došlo v polovině 19. století v souvislosti s výstavbou železnice z Prahy do Podmokel. Tehdy kvůli položení trati byla stržena obě křídla pivovaru. Náhradou za zbořená křídla byl pivovar prodloužen směrem k Bezděkovu a získal tak současný půdorys. Na konci 19. století pivovar produkoval kolem 40 tisíc hektolitrů piva ročně. V těchto letech se zde vařilo pivo deseti, jedenáctistupňové a dále buď dvanácti nebo šestnáctistupňové. V důsledku světové hospodářské krize klesla produkce piva v 30. letech 20. století na 25 tisíc hektolitrů ročně.
Pivovar tehdy nesl název „Pivovar a sladovna v Roudnici n. L. Max Lobkowicz“. Po okupaci Československa byl pivovar stejně tak jako ostatní majetek Lobkowiczů zabaven nacisty, jelikož tehdejší majitel roudnického zámku Maximilián E. Lobkowicz působil v diplomatických službách exilové vlády v Londýně. 20. stoletíV roce 1948 byl veškerý majetek Lobkowiczů, tedy i pivovar v Roudnici n. L., znovu odejmut tentokrát vládnoucím komunistickým režimem. Pivovar byl začleněn do státního podniku Krušnohorské pivovary. Postupně byl kvůli reorganizacím začleňován do dalších státních podniků, např. Litoměřicko-Ústecké pivovary, Severočeské pivovary atd. Uzavřením lahvovny v roce 1973 byla ukončena po takřka tři sta letech výroba piva v Roudnici. Do prostoru pivovaru byla poté převedena výroba nealkoholických nápojů z Bezděkova. V roce 1974 byl pivovar poškozen požárem. Provoz sladovny pokračoval do roku 1976, sodovkárna byla uzavřena v roce 1984. Po pádu komunismu byl objekt bývalého pivovaru vrácen Lobkowiczům. Pivovar byl naposledy těžce poznamenán velkou vodou z roku 2002, kdy hladina vody v objektu dosáhla výše 1,5 metru. V současné době je majitelem pivovaru soukromá společnost pana Johna D. Baileyho, která tento objekt prakticky nespravuje, o čemž svědčí naprosto katastrofální stav objektu. Této původně raně barokní technické památce akutně hrozí odejmutí památkové ochrany a následná demolice. Podřipské muzeum připravuje pro tento rok obsáhlou expozici věnovanou pozoruhodné historii roudnického pivovaru. Výstava bude zahrnovat velké množství obrazového materiálu, nebudou chybět ani různé předměty spojené s provozem pivovaru. Zda tato výstava bude poslední tečkou nebo předznamená začátek nové existence budovy pivovaru ukáže jen čas.
K tématu roudnického pivovaru vám přinášíme názor městského architekta Ing. arch. Jana Drahozala:Co se zámeckým pivovarem je velmi podobná otázka jako co se zámkem. Pro mě osobně má však opačnou odpověď. Podle mého názoru je technický stav pivovaru extrémně špatný, má složitou situaci a jeho možné využití je velice problematické.
 
Pivovar čp. 327 - demolice - původní článek ze dne 30. 10. 2009Při kontrolní prohlídce stavby, budovy č.p. 327 v Poděbradově ulici, zjistili pracovníci Stavebního úřadu v Roudnici nad Labem, že vlastník stavby - Pivovar Roudnice s.r.o. (jediným společníkem je John D. Bailey , dat. nar. 20.12.1949, trvale bytem 513 North Rogers St., Waxahachie, Texas 75165, USA, v ČR: Roudnice nad Labem, Poděbradova čp. 323, PSČ 413 01, pozn. redakce dle výpisu z Obchodního rejstříku ČR ze dne 28.10.2009), neprovedl ve stanovené lhůtě neodkladné odstranění štítových zdí. Stav budovy neumožňoval jiné řešení než stržení zvětralých štítů budovy, která již postrádala střešní krytinu i krov. Nezajištěná stavba tak ohrožovala zdraví obyvatel sousedního domu.
V důsledku toho Stavební úřad pověřil společnost Rekont neodkladným odstraněním štítových zdí. V současné době jsou zdi strženy a obvodové zdivo je zajištěno betonovým věncem.
Náklady vynaložené na tuto akci nese vlastník nemovitosti. V případě, že se vlastník nedohodne se stavebním podnikatelem (Rekont) na úhradě nákladů, uhradí je Město a na vlastníkovi je bude vymáhat. |
