Dagmar Varcholovávytváří objekty z letovaného skla za použití techniky tiffany, která vznikla počátkem minulého století v období secese. Newyorský sklář Louis Comfort Tiffany se tehdy nechal inspirovat uměním vitráží, zdobících okna katedrál. Na sklu obdivoval jeho nedokonalost, nepravidelné tvary i nečekané efekty, které při jeho zpracování mohou vzniknout. Dagmar se již několikrát zúčastnila vánoční výstavy betlémů v Betlémské kapli v Praze. Tato událost ji inspirovala k tvorbě dalších děl se stejnou tématikou a nám je potěšením, že krásu, honosnost a originalitu svého umění nabízíi roudnickým divákům.

Umělkyně je oslněnakombinací kovua skla, jednotlivé figury vyrábí ze skla různých barev, struktur a povrchů. Skleněná stínidla jsou pozoruhodnou demonstracíbarev a světla, postavičky proto vrhají na stěnu neuvěřitelné odlesky. Dílo volně komunikuje s okolím, nenásilně, neohraničeně a volně. Styl Varcholové se vymyká „obyčejnostem“ a tradiční linii výroby betlémů. Zvolila sklo  a inovativní techniku, která dodává řemeslnému zpracování betlémů dávku fantazie, nápaditosti a dynamičnosti. Z rozbitých kusů váz, hrnků a lahví vytváří nápadité tvary a křivky, starému materiálu vnukne nový život a originální podobu.Myšlenka znovuožívání a vzkříšení se snoubí s praktičností i ekologickým uvažováním. Směle se Dagmar pustila do experimentování, a to i při výrobě skleněného betlému.

Tradici betlémů založil v italské Umbrii v roce 1223 Svatý František z Assisi. Se svými přáteli zinscenovali v jeskyni biblický příběh o narození Ježíše Krista. Centrem dění jakéhokoliv betlému je od té doby motiv jeskyně či chléva s narozeným dítětem v jesličkách. Tento příběh dozajisté všichni známe.Zvěstoval anděl lidem, že v malém judském městečku – Betlémě, ve městě Davidově, se narodil Spasitel. Výjev narození doplňují, kromě postav svaté rodiny,pastýři, domácí zvířata, součástí scény jsou andělé a Tři králové, na nebi se vznáší betlémská hvězda, která bývá vyobrazena jako kometa.

Postupem času se betlémy ze sakrálních prostorů rozšířily do domácího prostředí a lidé zpodobnilii postavy ze svého nejbližšího okolí.Zobrazení příběhu o Ježíšově narození je nabyté dějem, který v dobách minulých tradičně podtrhlo detailní řemeslné zpracování jednotlivých atributů.

Skleněný betlém Dagmar Varcholové je uměleckým dílem, které neztrácí na své významové, vyjadřovací a mimetické hodnotě.Jednotlivé figurky jsou zavěšené na kovové konstrukci tvaru spirály. Postavy jsou více stylizované, bez realistických detailů, zanechávají prostor divákově hojné představivosti, doplněné vizuálním zážitkem ze souhry světla, stínů a odlesků. Autorka se odpoutává od typické plošnosti techniky tiffany a používá organické tvary, které se rozrůstají do prostoru. Efekt divoké stínohry na stěnách a materiálová odlehčenost dodávají dílu jistou posvátnost.

Podobně se Varcholová zbavuje též pozadí, které redukuje na minimální krajinné prvky. Kolem tradičního zpracování biblickéhovýjevu se rozkládala poetická vesnická krajina, dokládající světský život obyčejných lidí. Kopce, stromy a louky pokryté sněhem však nekorespondují s typickým rázem krajiny v okolí Betléma, na okraji pouště a ubřehu Jordánu, kterou Bible nazývá Efrata – plodonosná. Jest krajinou spíše vyprahlou, v dáliobklopenou ohromnými kopci a hornatou pouští. Právě její skutečnou podobou se autorka nechává při tvorbě betlémů inspirovat.

Tradičně byly betlémy symbolem Vánoc, ale v 19. století jejich prvenství nahradilo zdobení stromků. Tvoření betlémů patří však stále k nejrozšířenějším vánočním zvykům. Důkazem jsou různé inovativní podoby a techniky, jaké nám například dokládá betlém letovaný ze skleněných střepů.

Lucie Kabrlová

Podřipské muzeum