Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem slaví celý rok sté výročí svého založení. 6. května otevírá stěžejní projekt oslav, které probíhají pod záštitou hejtmanky Ústeckého kraje Jany Vaňhové a starosty města Josefa Bakeše. Výstava „Antonín Slavíček 1870 – 1910“, kterou uvede její autorka Mgr. Jana Orlíková, potrvá do 29. srpna. V hudebním programu vernisáže vystoupí Fojtův komorní sbor pod vedením sbormistrů Zuzany a Jiřího Zrzavých.

Roudnická galerie pečuje o největší kolekci obrazů Antonína Slavíčka u nás. Její vznik je pevně svázán s osobností sběratele a mecenáše Augusta Švagrovského, který daroval v roce 1910 městu Roudnici za účelem zřízení galerie moderního umění soubor 225 obrazů, mezi nimiž vynikala svou kvalitou právě kolekce 60 obrazů zakladatele českého moderního malířství. Švagrovského seznámil se Slavíčkem Miloš Jiránek. V roce 1903 oba navázali dlouholeté přátelství, v němž Švagrovský hrál roli starostlivého rádce, příznivce a podporovatele. Od mecenášova velkorysého daru se odvíjí historie Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Je proto přirozené, že si galerie zvolila za stěžejní projekt celoročních oslav stého výročí založení výstavu Slavíčkova díla. Význam celého projektu podtrhuje ještě skutečnost, že letos uběhlo sto let od autorovy tragické smrti.

Expozice, jejíž autorkou je Mgr. Jana Orlíková, představuje Antonína Slavíčka jako klíčovou osobnost období přelomu 19. a 20. století. V přední části jízdárny se soustřeďují díla z roudnické sbírky tak, aby byl patřičně zdůrazněn rozsah a význam této kolekce, zahrnující jak několik rozměrnějších pláten, mezi nimiž vyniká nejpopulárnější obraz roudnické sbírky Slunce v lese z roku 1898, tak i sérii unikátních drobných studií, v nichž Slavíček rázně vstoupil na půdu moderního umění. Expresivita a bezprostřednost těchto drobných malířských klenotů svědčí o Slavíčkově géniu, s nímž dokázal vystihnout charakter duše chudého kraje s jeho drsným podnebím i těžkým lidským osudem, stejně jako těkavý pohyb městského života v kulisách parků, mostů, nábřeží i staroměstských ulic.

V další části jízdárny pak na tento úvod navazuje retrospektiva, která představuje celé Slavíčkovo dílo na vybraných příkladech těch nejkvalitnějších a nejzajímavějších děl ze soukromých i veřejných sbírek. Divák se tak na výstavě setká s řadou obrazů z devadesátých let, mezi nimiž vyniká melancholický obraz Ve Hvězdě (Podzim) z ostravské galerie. Objevem výstavy je menší varianta slavného obrazu Červnový den z roku 1898 ze soukromé sbírky. Následují obrazy venkova, které vznikaly za pobytů v Hostišově, Příkrákově, Jeníkově a především pak v Kameničkách, které si Slavíček vyvolil za své osudové místo inspirován románem K. V. Raise Západ. Právě tam vznikaly v letech 1903 až 1908 obrazy, které dodnes považujeme za synonymum českého venkova. Za všechny uveďme obraz Silnice (Krajina z Kameniček) z roku 1904 ze sbírky Západočeské galerie v Plzni, který je variantou patrně nejslavnějšího Slavíčkova obrazu U nás v Kameničkách z Národní galerie v Praze. Druhou tvář umělcovy tvorby reprezentují obrazy zasvěcené dalšímu osudovému námětu - pražským motivům, k nimž se Slavíček obracel stále častěji od roku 1905. Jsou tu zastoupeny drobné studie i větší kompozice včetně vynikajícího obrazu Nádvoří kláštera blahoslavené Anežky z roku 1906 ze Západočeské galerie v Plzni. Výstava vrcholí monumentálním závěrem, jenž tvoří velkolepé obrazy Prahy: Praha od Ládví z roku 1908 a nedokončený Dóm sv. Víta z roku 1909, které na výstavu zapůjčila Galerie hlavního města Prahy. Tečku za výstavou tvoří nevelký obraz Zátiší s jablky z roku 1910, který již Slavíček nedokončil. Ve Slavíčkově rozpolcenosti mezi dvě území – venkova a města - se nejúplněji ze všech malířů české moderny zrcadlí osudový zlom urbanizace české společnosti (Slavíčkovi vrstevníci byli oddáni hlasu přírody, následná generace duchu města). Jako první u nás se dotýká tématu úzkosti z městské civilizace, k níž příslušejí pocity smutku z osamění, anonymity a odcizení. Vymalovává se z nich především na malých studiích z roudnické sbírky chvatnými dotyky štětce, nanášejícími černé skvrny na režnou podložku. Cit pro dynamiku města v něm posílila návštěva Paříže v roce 1907, jejíž ozvěnu nacházíme i v impresích z pražských parků. Pro své následovníky z dvacátých i čtyřicátých let (od Sociální skupiny po Skupinu 42) odhalil krásu poloprázdné periferie s jejími neladnými a přece tak přitažlivými zákoutími. Suverénní a bohaté dílo zakladatele české moderní malby nabízí zraku a mysli dnešního diváka mnoho udivujících zážitků a možností k hledání nečekaných souvislostí včetně vnímání krásy malby o sobě, její svobody a svrchovanosti. Kolik různých cest otevřel tento velikán svým následovníkům v dlouhém horizontu dvacátého století? I k takovému přemýšlení vybízí naše výstava.

Na výstavě jsou zastoupena díla z majetku Správy Pražského hradu, Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Oblastní galerie v Liberci, Východočeské galerie v Pardubicích, Obce Rybná nad Zdobnicí, Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou, Západočeské galerie v Plzni, Galerie umění v Karlových Varech, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Srdečně zveme na výstavu i celou řadu doprovodných programů, o nichž se můžete informovat v Roudnických novinách, v pokladně galerie a na jejích webových stránkách..

Výstava bude reprízována v době od 21. 10. 2010 do 16. 1. 2011 v Galerii výtvarného umění v Chebu. Podpořilo ji Ministerstvo kultury ČR.

Zvláštní poděkování za podporu výstavy patří firmám Meva, a. s. a České přístavy, a. s. Mediálním partnerem výstavy je Vltava Český rozhlas 3.

Alena Potůčková, ředitelka Galerie moderního umění