8. května uplynulo již 65 let od konce největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Nacistické Německo, které tento válečný požár zažehlo, bylo společně se svými satelity po šesti letech rozdrceno spojeneckou koalicí. Během válečných let 1939 až 1945 bylo zmařeno více jak 60 milionů lidských životů, došlo k devastaci rozsáhlých území, přičemž materiální škody jsou prakticky dodnes nevyčíslitelné.

Naše země byla jednou z první obětí nacistické expanze. Po smutných událostech, které po přijetí Mnichovské smlouvy v září 1938 následovaly, se obyvatelé Čech a Moravy ocitli v pozici okupovaného a svých suverénních práv zbaveného národa. Přesto mnoho demobilizovaných československých vojáků odešlo po okupaci do zahraničí, kde později bojovali po boku spojeneckých vojsk proti nacistickému Německu.

Roudnice n. L. se po odtržení Sudet v říjnu 1938 stala pohraničním městem, které muselo čelit velikému náporu uprchlíků. Ihned po 15. březnu 1939 došlo na Roudnicku a Libochovicku k zatýkání velkého počtu obyvatel levicového a protinacistického smýšlení, včetně německých emigrantů. Během následujících válečných let byla řada občanů města vystavena perzekuci a teroru. V roce 1941 nacisté zakázali činnost Sokola, ze zatčených členů roudnické jednoty 37 členů zahynulo v koncentračních táborech. 22. února 1942 bylo 78 roudnických Židů transportováno do Terezína, odkud byla později velká většina dále transportována do nacistických vyhlazovacích táborů v Polsku. Dne 20. června 1942 zatklo gestapo 84 studentů a studentek z roudnického gymnázia a průmyslové školy. Po převozu do Malé pevnosti v Terezíně následovaly výslechy a kruté zacházení. Na podzim bylo 19 studentů přemístěno do koncentračních táborů, ze kterých se 13 studentů již nevrátilo. Během stanného práva v roce 1942 bylo na kobyliské střelnici v Praze popraveno celkem 78 mužů z Podřipska. Po německých porážkách na východní frontě a vylodění angloamerických vojsk v Normandii se osud Třetí říše pomalu začal naplňovat.

Na konci roku 1944 začaly na řadě míst naší okupované vlasti vznikat ilegální národní výbory (6.12. 1944 je vydán ústavní dekret prezidenta republiky o vytváření místních, okresních a zemských národních výborů), které se připravovaly na převzetí moci. Taktéž tomu bylo i v roudnickém okrese. Úkolem těchto národních výborů bylo především zajistit nerušený chod výroby, dopravy, zásobování, ochranu veřejného majetku a zadržení kolaborantů a zrádců. Dále podpora československých a sovětských vojenských úřadů při osvobozování Čech a Moravy. Na podporu této činnosti národní výbory vytvořily ozbrojené jednotky Národní stráže.

V Roudnici n. L. bylo na jaře roku 1945 revolučním okresním národním výborem vytvořeno 20 obvodů, které reprezentovaly obce Roudnicka, Libochovicka, Velvarska a Kralupska (od 1. 6. 1942 tvořily tyto územní celky jedno okresní hejtmanství se sídlem v Roudnici n. L.). V dubnu v souvislosti s blížící se Rudou armádou nařídily nacistické okupační orgány vybudovat v okolí Roudnice n.L. četné protitankové překážky a zákopy. Neexistovala však již žádná reálná překážka, která by zabránila neodvratnému konci nacistické Třetí říše Souběžně s květnovými událostmi v Praze a po celém území Čech a Moravy propuklo povstání i na Podřipsku. V noci ze 4. na 5. května byl vydán pokyn, aby revoluční národní výbory (RNV) vystoupily z ilegality a převzaly moc. Jednotky Národní stráže obsadily krátce před 6. hodinou budovu okresního hejtmanství (zatčení okresního hejtmana) a objekt polního četnictva. Občané Roudnice pod vlivem prvních zpráv z povstalé Prahy začaly strhávat německé nápisy, obracet silniční ukazatele a vyvěšovat československé vlajky. Na radnici zavlála též vlajka sovětská, americká a britská. Někteří občané však využili nastávající nepřehledné situace k rabování. Již v ranních hodinách bylo celé roudnické nám plné lidí, ke kterým prostřednictvím místního rozhlasu promluvil první předseda RNV Josef Burda. Vyzval shromáždění ke klidu, pořádku a kázni. Na tento projev navázala vyhláška Okresního národního výboru, která byla později vyvěšena po celém městě (originál lze spatřit v Podřipském muzeu).

Německé jednotky soustředěné v Roudnici a okolí na tato spontánní vystoupení nijak nereagovaly, na druhou stranu se ani nehodlaly vzdát. Jedinou akcí německých jednotek však bylo vytlačení hlídek Národní stráže z továrny firmy Bächer. V Roudnici n. L. se z iniciativy Revolučního národního výboru zformovala Revoluční garda (RG). Ihned byly zrušeny celnice u Polep a Vetlé, čímž protektorátní hranice přestala fakticky existovat. První dobrovolníci z řad roudnických občanů odcházejí Praze na pomoc.

6. května v nočních hodinách byl z Roudnice vypraven obrněný vlak na pomoc Pražskému povstání. V síni roudnické radnice se konalo první zasedání okresního národního výboru. Na tomto zasedání byl zvolen nový předseda ONV J. Čmuchař. Jednotliví členové RNV poté odjeli do svých obvodů, aby mohli řídit povstání. Ozbrojení příslušníci roudnických RG odjíždějí v rekvírovaných vozidlech do okolních obcí a měst (Lovosice, Terezín). Významným počinem RG bylo odzbrojení německých jednotek v Hněvicích.

Následující dny byly pro Roudnici výrazně dramatičtější. Německé vojenské útvary soustředěné v prostoru severozápadních Čech se po vyhlášení kapitulace snažili ustoupit na jihozápad do americké okupované zóny. Roudnický most přes řeku Labe představoval pro tyto jednotky důležitou únikovou komunikací. V květnových dnech přes roudnický most proudil velký počet sudetských němců a menších vojenských jednotek. Jednotlivé německé vojenské útvary byly odzbrojovány, zbraně a výstroj byly poté uloženy na dvoře NV. Zajatci byli soustředěni na roudnickém zámku. 8. května kolem 11. hodin k Roudnici n.L. dorazila od Litoměřic početná německá autokolona, která hodlala po překročení mostu dále pokračovat směrem na Budyni n. O. Přesun přes řeku Labe byl však blokován zátarasy, které byly umístěny na obou koncích mostu. Zátarasy zřídili členové roudnického revolučního výboru. Dle svědectví očitých svědků byl zátaras na pravém břehu Labe tvořen vojenským dílenským vozem a různým „harampádím“. Na Karlově náměstí byla také soustředěna německá technika (např. protiletadlový zbraňový systém), která měla odstrašit německé jednotky. Požadavek št.kap. Týra aby německé jednotky složily zbraně, byl vyjednavači odmítnut. Němečtí vojáci poté zůstali stát na pravém břehu mezi mostem přes Labe a Zavadilkou (nové Vědomice). O něco později dorazila k mostu větší skupina jednotek SS, která po dalším dramatickém vyjednávání s ozbrojenou ostrahou mostu nakonec odjela ke Kyškovicím a dále na Mělník. Patový stav trval až do druhého dne.

V lese poblíž Trávčic byla umístěna vysílačka partyzánské skupiny „Korzár“. Ta na základě upozornění roudnických občanů odvysílala žádost Rudé armádě k likvidaci německého uskupení.

9. května v 10. 45 hod. formace 6 až 8 sovětských letadel bombardovalo oba labské břehy. Většina pum však dopadla na městskou zástavbu na levém břehu. Dle četných svědectví pamětníků letadla přiletěla od východu podél Labe, přičemž první pumy dopadly v Palackého ulici. Během náletu byla zasažena restaurace Pod Lipou, vlakové nádraží, Lobkowiczký pivovar a zámek, horní strana Karlova náměstí. Několik domů v Palackého, Řipské, Riegrově, Nerudově a Komenského ulici bylo zcela zničeno. Poslední pumy dopadly do prostoru Tyršova stadionu. Při náletu zemřelo 24 roudnických občanů a více jak 100 obyvatel bylo zraněno. V prvním mírovém dni tak celé naše město prožívalo hluboký zármutek a žal. O několik dní později se konalo na Karlově náměstí veřejné smuteční rozloučení s obětmi náletu.

Německé jednotky dosud soustředěné na pravém břehu Labe po tomto leteckém útoku složily zbraně, poté jim bylo umožněno přes most pokračovat dále přes celé město směrem k Budyni n. O.

10. května v dopoledních hodinách přijely do Roudnice první nákladní vozy Rudé armády, jednalo se o oddíl 95. gardové střelecké divize pod velením gard. kap. L. L. Lachova, později dorazily početné útvary 55. viselské ženijní brigády pod velením gard. plukovníka J. S. Jefremenka. Dnes málo známým faktem je i přítomnost předsunutých průzkumných hlídek polské 7. pěší divize, které se objevily v květnových dnech v Roudnici n.L. Tato divize se účastnila v rámci 2. polské armády (WP) Berlínské operace a následně se podílela na osvobozování severočeských měst a obcí ležících na pravém břehu Labe. Následující den byla na roudnickém náměstí uspořádána velká slavnostní manifestace „díků Rudé armádě“, které se účastnil velký počet obyvatel.

Krutosti a utrpení způsobené touto strašlivou válkou skončily, pomalu se však začínaly rýsovat kontury dalších hrozeb a konfliktů. Z bývalých spojenců se na dalších 40 let měli stát nepřátelé. Snad právě pro všechny prožité hrůzy byl evropský kontinent ušetřen další krvavé lázně. Dnes tedy neslavíme pouze jedno historické kulaté výročí, ale také dlouhých 65 mírových let kterou velká většina evropských národů mohla nerušeně prožít.

Nikdy bychom proto neměli zapomenout na všechny oběti II. světové války a na 148 našich spoluobčanů, jejichž životy byly násilím přervány. Seznam všech obětí z řad roudnických spoluobčanů je k vidění v Podřipském muzeu v rámci výstavy „Roudnice na konci války“.

J. Mrázek
Podřipské muzeum