Advent a vánoční svátky na Podřipsku

Poslední měsíc roku je již tradičně spojen s adventními svátky a Vánocemi, které v našich končinách patří mezi nejvíce oblíbené sváteční dny. Vánoce z něm. Weihnachten - svaté noci jsou křesťanskou tradicí vnímány jako oslava narození Ježíše Krista (viz biblický text: Luk 2,1-7) a spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Obecněji se Vánoce  začaly katolickou církví připomínat a slavit od VII. století. Vánocům předchází doba adventní, která zahrnuje čtyři týdny příprav.Vánoční svátky začínají 25. prosince a končí první nedělí po 6. lednu. V Čechách je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, tedy 24. prosinec kdy se po štědrovečerní hostině nadělují dárky. V současné době se z vánočních svátků vytrácí jejich původní duchovní význam, přesto mnoho lidí stále vnímá jejich neopakovatelnou atmosféru plnou radosti, míru a pokoje.

Pojďme společně navštívit domácnosti našich předků a přiblížit si četné tradice a zvyky, z nichž některé přetrvaly dodnes. Zdrojem těchto cenných informací jsou texty a skici zakladatele Podřipského muzea prof. Karla Rozuma, který před více jak 100 lety působil na Podřipsku.

4. prosinec - Sv. Barbora

Tento den je dodnes vžitý především nošením třešňových větviček (barborek) domů, které posléze ve vodě do vánoc rozkvetou. V minulosti se věřilo, že je to předzvěst svatby v domě.

"V Roudnici chodívají Barbory, nosíce dárek pro poslušné děti pro nepořádné mají metly a vyzívají k modlení: Modli se (muli se!). Oblek mají bílé barvy, obličej je zastřen tenkou, průhlednou látkou (mulem), v ruce metly."

6. prosinec - Sv. Mikuláš

Obchůzku Mikuláše, čerta, anděla a jejich štědrost v předvečer svátku 5. prosince zná snad každý. Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce, který je z nedostatku peněz prodal do nevěstince. V minulosti se ovšem mikulášský průvod zdaleka nepodobal dnešní ustálené trojici Mikuláš, čert a anděl. Byl to veselý maškarní průvod se spoustou různých bizarních postav s maskami jako např. několik Mikulášů najednou, kozlík, brůna (kůň), žid, smrt a jiné.

"K šesti Mikulášům, kteří chodili ve Vražkově, v den před sv. Mikulášem, se připojovala též brůna. Zvlášť důmyslně byla její hlava upravena. Jeden cíp houně se totiž nasadí na vejtřasky tak, že rohy jejich houní se obalí a provázkem podváží; přečnívající cíp houně se zahrne hadry neb slámou se vycpe a nějak upevní. Křídou se vyznačí oči. Pod houní nebo obráceným kožichem se pohybuje chasník po čtyřech nebo se šoupe v kleče kupředu; vejtřasky spočívají na jeho zádech. Celek dělá dojem spíše nějakého medvěda. Na brůně sedí též jeden z Mikulášů s obráceným kožichem a škraboškou na obličeji, drže uzdu v ruce. Škraboška tato je z jednoho kusu černého papíru a růžky k ní jsou přišity. Upozorňuji, že nebyl z těch Mikulášů ani jeden s mitrou na hlavě neb s berlí v rukou. Skoro všichni byli počerněni a všelijakými sukněmi a obrácenými kožichy přistrojeni."

7. prosinec - Sv. Ambrož

Velice archaickým zvykem, který prof. Rozum ještě počátkem 20. století zaznamenal na Podřipsku pouze v Nových Dvorech a v Lounkách.

"...Ambrož přistrojený se objeví za soumraku u kostela a děti na něj hrdinsky pokřikují. Občas upustí Ambrož nějakou cukrovinku a tím přiláká děti ku sbírání. V tom se za nimi milý Ambrož s koštětem pustí a honí je, až sotva dechu popadají. "

13. prosinec - Sv. Lucie

Již v nejstarších kancionálech z doby středověku je v kalendáriu 13. prosinec spojen s touto světicí. Je známo pořekadlo "Svatá Lucie, noci upije", které znamenalo, že od toho dne by se měl den prodlužovat a noc zkracovat. Sv. Lucie byla v lidových zvyklostech známa především jako patronka předení. V den jejího svátku se zásadně nepředlo a po staveních, kde se přástky konaly obcházely tajemné bílé postavy (lucky) a káraly neposlušné přadleny.

VÁNOCE

Vánoční výzdoba bytu byla poněkud jiná než dnes, především u venkovských a chudších vrstev, kde se více držely tradice. Venkovské světnice se bílily, všechen nábytek a podlaha se vydrhly, nově se povlékly peřiny, mnohde přibyl bílý ubrus na stůl, připravilo se slavnostní nádobí. Velkou roli ve výzdobě interiéru hrál betlém. Počátek kultu jeslí bývá spojován s vánoční mší v italské Umbrii na hoře Greccio roku 1223. Do Čech se jesle dostávají až v polovině 16. století, příchodem jezuitského řádu. S tvorbou a stavbou prvních lidových betlémů se setkáváme až na přelomu 18. a 19. století. Betlém byl dominantou výzdoby světnice. Kolem něj byly zastrkovány jedlové větvičky a u jesliček se od Štědrého dne svítilo. Na Tři krále se betlém doplnil o královský průvod a stál tak až do Hromnic (2. února).

Zdobení vánočního stromku je zvykem mnohem mladším než stavění jesliček. Je obecně známo, že vánoční stromek přišel do našich krajů z německých oblastí. Prostřednictvím měst se na přelomu 18. a 19. století začal šířit po Evropě.

V lidových vrstvách se vánoční stromek ujímal velmi pomalu a to až v druhé polovině 19. století. Ve venkovských chalupách byly obvyklé menší stromky, ozdobené podle místních zvyklostí jablíčky, zlacenými ořechy, domácím i kupovaným pečivem, papírovými ozdobami a nezbytnými svíčkami. Až teprve ve 20. století se pro něj staly typické skleněné ozdoby, které mají rovněž svoji dobovou tvář.

Vlastní vánoce začínají Štědrým večerem. 24. prosinec patřil k nejvýznamnějším dnům v roce. Byl chápán jako den zcela výjimečný, a proto mu byla připisována zvláštní moc. V tento den se udržovala řada zvyků. Štědrý večer, podle lidové víry, byl nejvhodnějším dnem v roce k předpovídání budoucnosti. Ráno se lidé chodili umýt ke studni či potoku, aby byli celý rok zdraví. Po večeři rozkrajovali jablka a podle tvaru jaderníku odhadovali osud. Do vody se lilo ze lžíce rozžhavené olovo. Jeho ztuhlý tvar napověděl, co se stane. Hlavně děvčata praktikovala spoustu pověr, aby tak poznala svého budoucího milého. Pouštěla po vodě ořechové skořápky se svíčkami, jedna patřila děvčeti, druhá chlapci. Pokud se přibližovali, bylo to dobré znamení. Přes rameno házeli ke dveřím střevíc a pokud dopadl špičkou ke dveřím, do roka měla být svatba. Štědrý den byl dnem postním. To se pojilo s řadou zvyků, z nichž jedním z nejstarších byla obchůzka perucht.

"Až podnes chodí na Podřipsku peruchty na Štědrý den z večera, k osmé hodině, po staveních strašit děti. Kdo se postí, uvidí zlaté prasátko. Kdo se nepostí, hrozí mu: "Počkej, jen se hodně najez, přijde peruchta a vypáře tě." Zašlehají metlou na dveře, vstupují dvě, někdy též jedna peruchta, na prahu ku zděšení malých. Žvatlajíc hlasem ztlumeným, nesrozumitelným, přistoupí jedna s dřevěným nožem k čeledínovi neb mladšince a naznačuje rozpárání břicha, druhá jakoby peroutkou (křídlem, kosinkou), kterou drží v ruce vymetá dutinu břišní ...".

Štědrovečerní večeře se stávala zásadním večerním aktem. Vyjadřovala pocity rodinné soudržnosti. Ke stolu byl přizván každý, kdo byl v domě a během hostiny se od něj neodcházelo. Jídla muselo být tolik, aby se všichni nasytili a ještě zbylo, neboť podle lidové víry to bylo zárukou hojnosti v příštím roce. Jídelníček byl velmi rozmanitý: polévka ( hrachová, čočková ), zapečené nákypy ( hubník, černý kuba ), kaše, ryby ( zvyk až z 20. století ), sušené ovoce, čaj, punč, pečivo. Část pokrmů se dávala dobytku, ke kořenům stromů, házelo se do studny. Těmito obětmi se vyjadřovala soudržnost hospodářství a přání hojnosti v příštím roce.

26. prosinec - Sv. Štěpán

Po prvním svátku vánočním, Božím hodu, který byl věnován odpočinku, nastal 26. prosince druhý svátek vánoční, který je obecně znám jako koleda. Na tento den, především mladé chase, končila služba, za kterou dostávali odměnu. Ale především to byl den veselí, návštěv, přání a koledování. Koledování se stalo společenskou událostí, tradičním zvykem konaným pro zábavu. Chodilo se již na Štědrý den až do sv. Tří králů, nejvíce na sv. Štěpána. Někteří koledníci chodili s malými betlémy ve skřínce, někteří s velkou hvězdou na hůlce.

31. prosinec - Sv. Silvestr

Konec roku připadající na 31. prosince se sjednotil až během středověku. Proto nezakořenil v lidových oslavách. Až teprve později lidé chodili do kostela a přáli si mnoho úspěchů do nového roku a děkovali za vše dobré v uplynulém roce. Někde chodily po staveních tzv. "ometačky "a symbolicky vysmejčily světnici se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Nakonec popřály hospodáři vše nejlepší do Nového roku a poprosily o almužnu.

Nový rok

"Jak na Nový rok, tak po celý rok." Tato pranostika byla vžitá natolik, že se lidé snažili vyvarovat hádek. Mnozí věřili, že pokud budou mít u sebe peníz v kapse, budou mít dosti peněz po celý rok. Za dobré znamení se považovalo, když do domu jako první vstoupilo dítě nebo mladá žena, naopak stará žena přinášela smůlu. Do vánočky se např. zapékal hrášek a kdo ho první objevil, měl celý rok štěstí. Nový rok byl též obdobím koledy. Velmi oblíbené bylo chození s "bukačem."

6. leden - Sv. Tři králů

Na svátek Tří králů připadala tradiční tříkrálová obchůzka, které se většinou účastnili duchovní, ministranti, učitelé a žáci. Chodili po staveních, říkali koledy, rozdávali tříkrálové lístky a svěcenou křídou na rám dveří napsali počáteční písmena mudrců K+M+B ( Kašpar, Melichar, Baltazar ), ke kterým připsali letopočet. Svátkem sv. Tří králů se končil cyklus vánočních svátků.

Více informací o vánočních zvycích naleznete v publikaci Karel Rozum- život a dílo zakladatele Podřipského muzea a lidové zvyky na Podřipsku, kterou si můžete u nás koupit. Na závěr jménem všech zaměstnanců Podřipského muzea přeji občanům Roudnice n.L. příjemné a ničím nerušené prožití vánočních svátků.

Jan Mrázek

Podřipské muzeum

…………………………………..

Otevírací doba Podřipského muzea během vánočních svátků: od 23. XII. do 27. XII zavřeno; od 28. XII. do 1. I. otevřeno každý den a to od 13.00 do 17.00 hod.