Adventní pověry a tradice

Advent je dobou očekávání, latinské slovo „advent“ znamená příchod. Původně tedy očekávání příchodu Spasitele na svět.

První zmínky o adventu se objevovaly již ve 4. století ve Španělsku a jižní Galii, tehdy advent trval 4-6 týdnů. Od 11. století se doba ustálila na čtyřech týdnech. Advent tedy začíná čtvrtou nedělí před Štědrým dnem.

Adventní doba byla dobou postní, v níž se lidé měli zdržet nadměrného jídla a pití a místo nich se věnovat intenzivnímu zbožnému rozjímání, zakázány byly zábavy, tanec a zpěv. Přesto se o adventu konaly četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly. Adventní období bylo dobou příprav na Vánoce, doma se tedy smýčilo, peklo, připravovaly se betlémy a vánoční výzdoba. Každá z adventních neděl má svůj název, advent začíná železnou nedělí, následuje bronzová, stříbrná a zlatá. K Adventu patří adventní věnec tvořený čtyřmi svícemi. První zmínka o adventním věnci pochází z první poloviny 19. století z Hamburku, kdy na začátku adventního období pověsil správce sirotčince na dveře velký věnec ze dřeva a každý den na něm zapaloval svíčku. Věnec je symbolem vítězství a důstojnosti a vzdává hold tomu kdo je očekáván.

Pro děti připravujeme adventní kalendář, aby jim příjemněji ubíhaly dny do Vánoc. Tento speciální kalendář ovšem začíná prvním prosincem, končí Štědrým dnem a mívá podobu 24 drobných dárečků nebo pamlsků, po jednom pro každý den.

Sv. Ondřej (30. listopadu)

Sv. Ondřej byl považován za patrona nevěst. Proto je s jeho svátkem spojena řada pověr a zvyků, s jejichž pomocí zkoušela děvčata poznat svého vyvoleného.

Dívky dávaly na lopatu kousek chleba, čí kousek si vzal pes jako první, tu čekala první svatba. O půlnoci před sv. Ondřejem se klepalo na kurník (pokud se ozval kohout, byla do roka svatba, pokud slepice, musela dívka zaklepat i další rok) či se hledělo na hladinu vody ve studni nebo díži, kde se měla zjevit podoba milého.

Sv. Barbora (4. prosince)

S tímto dnem je spojeno řezání třešňových větviček, kterým se říká „barborky“ , větvička se musí uříznout ráno s prvními slunečními paprsky, a pokud vykvete do Štědrého dne, znamená to brzkou svatbu, stejně tak se může pozorovat, kolikátý den větvička vykvete a tolikátý měsíc příštího roku bude pro majitele větvičky šťastným.

Sv. Mikuláš (6. prosince)

Sv. Mikuláš je považován za patrona námořníků a rybářů, ochránce převozníků. Jeho svátek byl spojován s vírou v bohatství – uzavíraly se obchody. A také svatby, neboť pod jeho patronací bylo manželství šťastné.

Sv. Mikuláš sestupuje v předvečer svého svátku z nebe a obchází domovy společně s čertem a andělem. Hodným dětem rozdává ovoce a pamlsky, zatímco zlobivým brambory a uhlí.

Sv. Lucie (13. prosince)

Sv. Lucie byla uctívána jako patronka švadlen, sklenářů, brousířů a kočích. Také se věřilo, že má moc ochránit proti čarodějnicím. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky. Aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst a prát.

Vánoce - Štědrý den (24. prosince)

Vánoce jsou tím nejkrásnějším obdobím v roce, na které se těší snad každý z nás. Na chvíli odložíme všední starosti a necháme se unášet romantikou rozsvíceného stromečku, koled a radostí dětí.

Vánoční doba začíná adventem – předvánočním obdobím. Jeho počátky spadají do doby Karla Velikého, kdy lidé celé čtyři týdny žili očekáváním příchodu Vykupitele. Toto období je spojeno s církevními obřady i s vlastní přípravou na Vánoce.

Nastává doba půstu. Dříve se nekonaly taneční ani jiné zábavy. Byla to doba přástek, draní peří a jiných svépomocných prací, spojených s vyprávěním nejrůznější příběhů. Naše Vánoce spadají do období dřívějších svátků zimního slunovratu. Začínají už o první neděli adventní velkou předtuchou zázraku, který se stal už dávno v prostředí mezi obyčejnými lidmi, kteří žili prací svých rukou. K tomu, co bylo slíbeno ve velké milosti Bohem hned po vyhnání z ráje a co se stalo v Betlémě, k tomu se blížíme právě od té první adventní neděle. Od toho dne také začínali chodit po staveních chlapci, převlečení za pastýře nosící malý betlém. Zpívali při tom a předváděli betlémskou hru, která má být poctou malému Ježíšku. Vánoce a Štědrý den jsou zvláště svátky dětí na památku nebeského dítěte. Odlesk svaté rodiny padá na všechny. Štědrost toho dne se projevuje dárky, které se v minulosti dávaly hlavně dětem. Na Vánoce dostaly děti jen jablíčka a ořechy, z jejichž skořápek si samy nebo za pomoci rodičů dělaly hračky. Na Štědrý den se „věrní křesťané postili až do hvězdy, to je, do večerní doby, kdy se již hvězda zjevuje zraku nebo by se mohla zjevit.“ Říkalo se rovněž, že ten kdo neporuší na Štědrý den půst, uvidí večer zlaté prasátko, které mu přinese štěstí do příštího roku.

Velkou přitažlivost měla pro děti i pro dospělé také štědrovečerní večeře. Podávala se nejen vánočka, ale i smažená ryba a rybí polévka. Potom se očekávala ona tajemná chvíle, kdy se za cinkotu zvonku objeví pod vánočním stromkem překvapení. Ale i další zvyky patřily k Vánocům. Například od každého jídla vždy kousek dostával i dobytek. Nesmělo se zapomenout ani na stromy v zahradě. I každý, kdo seděl u stolu, musel dostat a sníst svůj kousek, aby se po roce opět všichni sešli. Po večeři zase stolovníci usedli kolem stolu a zpívali koledy.

K Vánocům už neodmyslitelně patří vánoční stromek. Původně se dům zdobil větvemi z jehličnatých stromů, někdy ozdobených pentlemi, obrázky a papírovými růžemi. Rozdávali je koledníci na Štědrý večer, na Štěpána a na Nový rok. Vánoční stromek se objevil až později – ve druhé polovině šestnáctého století v Německu a zpočátku se zdobil jen ve městech, kdežto na venkově přetrvávalo zdobení větví. U nás se vánoční stromek objevil v 19. století. Ozdobený se stavěl na stůl nebo zavěšoval ke stropu. Zpočátku se i u nás zdobil jen ve městech, později v zámožnějších venkovských rodinách a nakonec i v prostých chalupách. Vánoční stromek byl zdoben domácím pečivem, perníkem, ovocem, podomácky zhotovenými papírovými ozdobami a svíčkami. Vlivem obchodu a zlepšování sociální situace rostla i okázalost vánočního stromku. Vánoční stromky tak postupně vytlačovali starší betlémy.

Vánoční pověry a tradice

Každý kdo zasedne k večeři, by se měl ohlédnout za sebe, má-li svůj stín na stěně, pokud ne říká se, že do roka zemře.

Nejznámější tradicí je rozkrajování jablíčka. Pokud se objeví hvězdička, znamená to štěstí a zdraví, pokud se objeví kříž, věští to smrt nebo vážné onemocnění.

Podobnou tradicí je i louskání ořechů, zdravé jádro znamená štěstí a radost naopak černé smutek a neštěstí.

Mezi další zvyky patří pouštění lodiček (čí lodička se nejvíce vzdálí ten opustí domov), házení pantoflem (čí špička míří ze dveří, ta se nejdřív vdá), dále se věštilo z jablečných jadérek (počet jadérek ze 12, které vyplavaly na hladinu, značil počet suchých měsíců příštího roku). Častým zvykem je také odlévání olova, z jehož tvaru člověk pozná, co ho příští rok čeká.

Jmelí

Patří k nejtypičtějším symbolům Vánoc, protože nám v domácnostech navodí sváteční pohodu, ať již přirozeně zelené či obarvené do zlata.

Tato tajemná, stálezelená rostlina zaujala už naše předky – jednak tím, že roste v nedostupné výšce, a jednak bílými, perlám podobnými plody, které dozrávají právě v prosinci. Od nepaměti lidé věřili v kouzelné účinky jmelí. To se zavěšovalo v obydlích, a stejně jako čtyřlístek či podkova prý přinášelo štěstí.

Podle keltských předků zajišťovala tato rostlina plodnost. Právě z keltského období pochází zvyk, který se dodnes dodržuje – líbání pod zavěšenou větvičkou jmelí.

Podle jedné z legend bylo kdysi jmelí stromem. Ze dřeva jednoho z těchto stromů byl zhotoven kříž pro Ježíše. Jmelí potom uschlo hanbou a proměnilo se v rostlinu, která každého, kdo pod ní projde, něčím hezkým odmění. Dnes je jmelí hojně používáno ve farmaceutickém průmyslu.

Vánoční koledy

ke stažení zde